Katka (1): Cítím pohyby!

„Budoucí maminka Katka, devětadvacetiletá novinářka, se nám bude každý týden svěřovat se vším, co jí v její cestě k vytouženému děťáku potká. Na diskusním fóru se těší na vaše připomínky, dotazy, rady.

Škoda jen, že to můj manžel nemůže prožívat se mnou. Kdykoliv si na bříško položí ruku, mrňous jako naschvál přestane. Říkáme mu zatím Sofík. Buď to bude Sofie, nebo Filip. Zatím to vědět nechceme, bude překvapení až do poslední chvíle.

Ahoj! Jmenuji se Kateřina, jsem novinářka a před několika týdny jsem se s velikou radostí zařadila mezi vás, těhulky! Čekám své první vysněné děťátko a ráda bych se s vámi dělila o své radosti i pochyby.

Kde všude ten prcek byl?
Sofík je už odmalička velký cestovatel. Asi den po jeho zplození už jsem jela na služební cestu na Moravu (taky si mě manžel někdy z legrace dobírá, jestli nevznikl právě tam), další týden byl v Plzni, pak následovalo východní Slovensko, Berlín, Paříž, cestování po Irsku, dovolená v Krkonoších a příští týden se chystám asi na předposlední cestu do zahraničí – do Norska. Zatím je mi dobře, tak si říkám, proč se někam nepodívat, když mám tu možnost a ještě dost času.
Snad nebude ta naše holčička nebo chlapeček po tom všem až moc do světa. Jako každá máma bych ho chtěla mít pořád u sebe. Alespoň zatím.

Naše milá šmouha
Sofík je totiž naše první a vysněné dítě. Ohlásil se devět měsíců po svatbě, chtěli jsme chviličku dřív, ale přírodě neporučíš. Nejdřív jsme si asi jako mnoho rodičů mysleli, že je to jen šmouha na testu. Když jsem viděla, že to zase nevyšlo, za celou tu dobu jsem se poprvé rozbrečela, že nám to snad nikdy nevyjde. Ale to už se hormonálními výkyvy hlásil Sofík!
Manžel mě uklidňoval, že máme přece ještě dost času a že příští měsíc se zadaří. Večer jsme se u kamarádů pořádně opili a ráno zas dělali těhotenský test. No a zase šmouha! Začala jsem pomalu doufat.

Hormony řádí
Ale jistotu jsem získala až za nekonečné tři týdny, kdy mě doktorka pozvala na kontrolu: „Je tam zárodek, ale také krevní sraženina, která je desetkrát větší než on. Pravděpodobnost, že přežije je 50:50.“
Tato slova nám totálně zkazila naši radost z malinkého tvorečka v bříšku. Když jsem to volala budoucímu tatínkovi, brečela jsem. „Proč brečíš?“ řekl mi. „ Já jsem rád, že to vyšlo.“
No a vyšlo, období strachu jsme překonali a teď už se zdá vše v pořádku. Od té doby nás potkala spousta problémů, kdy nás doktoři strašili, co se může dít, ale můj „taťka“ byl pořád v klidu a to mi popravdě dodávalo moc sil. Nemyslete si, že jsem nějaká hysterka. Než jsem otěhotněla, byla jsem flegmatik a kliďas, ale ty hormony mi dávají zabrat.

Proč má Sofík deníček?
No a jak vlastně vznikl nápad psát tady na babyweb deníček? Samozřejmě přišla nabídka a já ji přijala, ale proč? Už od začátku jsem měla pocit, že Sofíka mám bříšku, cítím ho, povídám si s ním, ale on si to nebude nikdy pamatovat, tak jako si nepamatuju já, co mi říkala a co tehdy prožívala moje maminka. Přišlo mi to líto. A nyní moje miminko už ve mně žije a jednou by mělo vědět, jak jsme se na něj těšili. Takže už před touto nabídkou jsem si říkala, že mu musím založit deníček. Ať ví, kde všude bylo, co říkala babička, když se o něm dozvěděla a další možná nepodstatné věci. Nepodstatné možná pro někoho, ale pro mě je už teď Sofík jedna z nejdůležitějších bytostí na světě.

Deníček mi pomáhá rovnat myšlenky a jsem ráda, že je neodvane čas.