Kateřino, Kateřino…

Foto z ateliéru Fotopromě.cz

„Kdybych tu moc měl a měl v hlavě zmatek,
vyhlásit bych chtěl státní svátek Katek,
aby i ta má nemusela vstávat…“

Tak tu jsme zpívali na táborech, kde naše křestní jména pro přezdívky skoro nikdo neznal. Část o státním svátku, tu mám fakt ráda. Ne, že by svátek musel být státní, ale spolu s asi devadesáti šesti tisíci Kateřinami v naší republice jsme s mojí Kačenkou svátek slavily.

Na tom, že máme obě stejné jméno, jsem minimálně já dost vydělala. Vzpomínám, jak jsem asi před rokem ještě jako Těhulka LIVE psala článek Nomen omen o tom, jak Kačenka ke jménu přišla a co se nám na něm líbilo – jeho varianty. Hlavně skutečnost, že opravdu výjimečně mnoho forem tohoto jména umožňuje dítěti se jménem růst.

Vzpomínám na kolegyni Vědunku, t. č. více než padesátiletou, která nebyla šťastná z toho, co má v občance napsáno, a že ji většina lidí podezírá z toho, že si jméno diblicky sama zdrobňuje. Varianty jména mohou napomoci vzájemně rozkrývat vztahy nebo je jménem jakoby stvrzovat – pro někoho jsem Kateřina, Káťa, Katuš (ochó) nebo Katka, a kdyby mi někdo řekl nějak jinak, asi bych minimálně zpozorněla. Jenže naše malá je asi tak z devadesáti devíti procent stále zatím Kačenka.

Nedávno u mě byla na návštěvě sousedka s Tomáškovým kamarádem Robinem a ptala se na něco kolem „Katky“ a já opravdu nejdřív nezareagovala, protože mi honem neseplo, na koho se ptá. A tak jsem ji pak následně cvičně odpoledne oslovovala jako „Katku“, až mě přišel Tomášek opravit: „Kačenkoo“.

Tomáš vážně neví, že je jeho sestra taky Káťa nebo Katka a ani sám tak moc nechce vědět, že je Tomáš, protože Tomáš je prostě lokomotiva – jeho hrdina z trička i z videí. Nejlepší jména na světě jsou: Kačenka, Robin, Jiřík a Matěj – Tomáškovi kamarádi, a pak máma, táta, teta Lúca, Áňa, babička, děda, strejda… a pak už jen „pán“ a v lepším případě i „paní“, i když ty jsou často taky pán.

Takže vysvětlovat Tomáškovi, že mají jeho sestra s maminkou svátek, vážně nemělo smysl. Zkrátka jsme opět večer vyvěsili girlandu, aby děti ráno věděly, že se něco děje. Protože jsme s Kačenkou tak trošku vyběhli – 14. 11. narozeniny, 25. 11. svátek, 5. 12. Mikuláš, 24. 12. Ježíšek a pak dlooouho dlouho nic, už před jejím narozením jsme si s Lukášem řekli, že její svátky budeme stůj co stůj slavit, aby jí to nebylo líto.

Udělala jsem i celkem zdravý nepečený dort z jablek, napsala na něj s Tomovou pomocí velké K (takové secesně kudrnaté, no ve spolupráci s dvouletým cukrářem to jinak vyjít nemohlo) a zabalila dárek. A já jsem dostala od Lukáše skvělý prezent – hlídání (a později doma ještě překvapení).

Byla jsem bez dětí v kavárně s kamarádkou a ségrou. Dokonce jsme si i něco řekly a vážně stále neumím rozumem pochopit, co za proměnu se stane s matkou za dvě a půl hodiny vykročení ze stereotypu. Dlouho jsem pryč ani být nechtěla, protože jsme si chtěli dát s mužem dobrou večeři – a nevařila jsem, tak to jsem si nechat ujít nechtěla. Tolik gratulací, jako jsem dostala tento sváteční den, jsem nedostala ještě nikdy. Totiž – na mě na dospělou ženu a mající navíc jen svátek – by si bývalo tolik bližních určitě nevzpomnělo.

Čtěte také:

• Základní dětská aromalékárnička
• Spi, děťátko, spi aneb Spánek novorozeňat a nejmenších dětí
• Oslava prvních narozenin 

Přijde mi skoro až unikátní, že slavím něco ve stejný den se svou dcerou. Jistě, to budou i Vánoce a Velikonoce, ale tak to nemyslím, že máme společnou tak důležitou součást identity – jméno i příjmení. Jenže jméno a příjmení máme obě docela dlouhé. Tak snad to bude mít moje Káťa o něco jednodušší při vyplňování formulářů a vezme si muže se třemi písmeny v příjmení maximálně – Páva, Suka, Supa nebo Psa třeba.

Každopádně Pohádky pro Kačenku i Santarové Káťu, Katrin, Katynku má malá dávno ve své knihovničce. První knížku mi věnovala babička (jak mě dnes dojímá babiččino vepsané věnování), druhou jsem už zdědila já po své mamince. A dál to nechám na ní – třeba bude právě pro jméno její hrdinkou Káťa od Škubánka nebo Kačenka od strašidel. Anebo bude po mně a tohle 2x řešit nebude.

Vloni jsme byly s Kačenkou v náš první sváteční den pár dní doma z porodnice a zrovna jsme svátek moc neprožívaly. Od toho letošního mám pocit, že už minimálně proto, že jsme dvě, se slavit bude vždycky. A je to pro mě fajn změna.

Zdravíme ostatní Kateřiny, ale i nositelky jiných jmen. Kateřina a Kačenka