Kanály, ploštice, šutry a rýmička

Nikolce se ve školce líbí a už od druhého dne tam v pohodě spinká, ale začátkem druhého týdne nás zastihla klasická viróza. Ráno nemoci nic nenasvědčovalo, ale už v poledne jsem si ji vyzvedávala se zvýšenou teplotou. Paní učitelka mi říkala, že už venku se jí zdála nemocná, protože se ptala po mamince. Jinak si prý na mě ani nevzpomene.

Niky už sice pak teplotu neměla, ale nechala jsem ji raději doma. Nerada bych, aby se jí nemoc rozjela. A s tím souvisí zase její dračení. V podstatě jí nic naštěstí nebylo, jen měla rýmu. Takže akční dítě, co musí být doma… Snad šlo jen o únavu a další týdny zvládne bez virózy.

I když všude jinde chodí na záchod, doma ráda sedí na nočníku. Jde o jednu z mála chvilek, kdy je relativně v klidu. Ale jak byla rozjetá, tak seděla na nočníku, tak při čurání jezdila po bytě i s nočníkem. Aby vydržela chvíli sedět, musí ji něco hodně zaujmout, nebo musí být opravdu marod.

Ani jeden den, co byla doma, si nešla po obědě odpočinout. Přitom ve školce prý krásně spinká. S maminkou ne, s tou se prostě dračí.  Ze zoufalství, jak dračici zabavit, jsme i upekly domácí perníčky. Jenže je to trochu kontraproduktivní. I když je dělám s menší dávkou cukru, na řádění jí to stačí.

Niky je ze školky nadšená

Pro mě je zase těžké najet na to, že nevím, co celý den dělá. Niky sice mluví moc pěkně, takže není problém, aby mi něco vyprávěla, ale občas si dost slušně vymýšlí. Navíc jsme tady v okolí měli obden nějakou zajímavou akci, takže spíš věnovala pozornost aktuální zábavě než vyprávění, co dělala ve školce.

Čtěte také:

• Rýma – jak se jí efektivně zbavit
• Obsedantně kompulzivní porucha začíná v dětství. Jak s ní žít?
• Nespokojenost s jídelníčkem ve školce

Kanály, klacíky a ploštice

Kdekdo nám říkal, že když máme holčičku, vyhne se nám takové to nošení klacků domů, zkoumání kanálů a zájem o brouky. Opak je pravdou. Nikolce její kamarád ze školky ukázal, že se nemusí například ploštic bát a v pohodě je může brát do ruky. Takže teď mi dost často Niky na nohy hodí ploštici, mravence a v lepším případě se honí za mouchou. Prý je to její kamarádka.

Cestou necestou, vždycky musíme najít nějaký klacík. Pamatuji si, jak synovec, kterému je dnes osm let, v tomhle věku zkoumal klacky a kanály. Nalezené poklady házel do nejbližšího kanálu. Na našich procházkách je to stejné. Najdeme klacík, šišku, kámen atd. A šup s tím do kanálu. Občas jen dostanu za úkol kameny nést v kabelce. Je vtipné, že je někdy zapomenu nepozorovaně vyhodit, takže není neobvyklé, když si špinavý šutr donesu do práce v kapse nebo v kabelce. Pak nemám být unavená, když s sebou vláčím půlku hřiště. 😊

Každopádně doufám, že Niky bude chvíli  bez nastydnutí, aby si ona zvykla na školku a já občas zašla do práce.

Přejeme vám krásný týden bez nemocí.

Monča a Nikolka