> Blogy > Gábina zdraví z Belgie > Kámoši jak hrom
Kámoši jak hrom
MIMI LIVE! MAX Hrozně rychle se dojmu. Nad čímkoliv. Ať to jsou zvířata, nemocní lidé, svatby, nebo děti. Především moje děti. Ani nevím, kdy to začalo. Nejspíš během prvního těhotenství. Ty hormony! Ale ono to pokračuje… těhotná už dávno nejsem a přeci mám slzy v očích, kdykoliv se něco týká výše zmíněného.
Foto z ateliéru rodinnné fotografie Fotopromě.cz
V pátek nepracuji, pátky trávím se svými dětmi. Jsme spolu doma. Hodně si hrajeme, kreslíme, modelujeme, pečeme, vaříme, uklízíme. Když počasí dovolí, jsme na zahradě. Poslední pátek byl trošku jiný v tom, že Max ne a ne usnout. Usnul a během pěti minut se budil s pláčem. To se mi nezdálo. Max je totiž hrozně hodné miminko, neustále usměvavý. Skoro nepláče. Během dopoledne toho tedy moc nenaspal. Po obědě jsem uložila Tobyho do postele a šla si sednout do obýváku s Maxíkem. Max si neustále mnul ouško a po chvíli mu z něj něco vyteklo. Začal být také čím dál tím teplejší. Nejdřív jsem mu svlékla přebytečné kousky oblečení, ale moc to nezabíralo. Teplota se už vyšplhala na 39,2 stupně a já zjistila, že poslední léky na horečku, které jsem koupila, jsou pro děti od dvou let. Pro Tobyho. Pro Maxe doma nemám nic. Lékárnu máme kousek od domu, rozhodla jsem se tedy vzít kluky a zajet tam s nimi. Vzala jsem Maxíka a šla s ním pomalu vzbudit Tobyho. Budila jsem ho se slovy, že Maxíka bolí ouško, tak musíme jet do lékárny koupit sirup. Toby se na mě podíval tím rozespalým kukučem a naprosto samozřejmě řekl: “Jo, mami, vždyť Max je brácha!!!“ Tak to mě dostalo! Opět tedy nával emocí, slzy v očích a pocit, že mám stejně nejlepší děti na světě.
Toby mě dovede nejen dojmout, ale i rozesmát. Naposledy když slyšel Michela, jak si zpívá v koupelně. Leželi jsme spolu s Tobym večer v naší ložnici, Maxík už spal vedle v postýlce. A Michel byl mezitím v koupelně a zpíval si. Toby si se mnou celou dobu povídal, když najednou vyskočil z postele, rozběhl se do koupelny, otevřel dveře a říká Michelovi: „Michel! To už stačí! Stačííííí!“ Opravdu mě to pobavilo, především ta jeho gestikulace. Michel na mě vyjeveně koukal a ptal se, co mu Toby říká. Přeci jen se rozhodl podat mu tu zprávu v češtině.
Vůbec mi nedošlo, že nás Toby neustále poslouchá. Kolikrát to vypadá, že si vůbec nevšímá, když si spolu povídáme, ale opak je pravdou. Toby si občas hraje sám s jeho vláčky a pak si s nimi povídá. Potom slyším, jak říká na jednotlivé vláčky „Thomasi, to se nesmí!“ Nebo: „Ty jsi ale šikulka!“ „No vidíš, ty to umíš!“ Ty samé věty opakuje i vlámsky.
Vypadá to, že Toby a Max jsou opravdu nejlepší kamarádi. Max se dívá na Tobyho jak na svatý obrázek. Sleduje každý jeho pohyb a nejspokojenější je, když má Tobyho v dohledu. Tobymu se jeho pozornost také líbí, a tak před ním skáče, zpívá, dělá různé ksichtíky… jen aby se Max zasmál. Každý se mě ptá, jestli Toby na Maxe žárlí. Má odpověď je vždy negativní. Nežárlí. Je vidět, jak je rád, že ho má. Minulý týden Max usnul v autosedačce cestou do jesliček. Chtěla jsem ho nechat dospat v sedačce v šatně jesliček, s tím, že Toby si zatím půjde hrát. Ale Toby odmítl. Říkal: „Toby počká tady.“ S Maxem. Držel ho za ruku a čekal, až se probudí. Další dojemná situace do sbírky. : -) Možná jednou, až jim bude o pár let víc a budou se prát, měla bych jim připomenout, jak se měli rádi.
Mějte se krásně a příště opět na napsanou!
Vaše Gábina, Toby a Max.
