Kam odešlo mé krásné štíhlé tělo? A vrátí se ještě někdy? :-)

Po nevolnostech přišla spousta dalších změn. Jsem sice zatím ještě pořád „štíhlá“ maminka s krásným bříškem, ale… Rozhodla jsem se svoje nejvíce vnímané změny zhodnotit. Jsou kladné nebo záporné? A jak jste na tom vy ostatní?

Změna číslo 1 – poprsí:

Spousta žen touží po větším poprsí. Vážené dámy, ráda Vám to svoje přenechám. Já byla se svými malými radostmi spokojená. Hned na začátku těhotenství ale začaly růst a já se začínám bát, že nepřestanou snad nikdy. Jsem ve 24. týdnu a z košíčků B jsem už na D a všichni vyhrožují, že po porodu se ještě zvětší. No to pěkně děkuju. Už teď mám pocit, že nekupuju prádlo, ale stany. Kdyby alespoň šlo zařídit, že maminky budou mít výjimku z gravitace 🙂 Manžel je nadšen, já mám pocity spíš smíšené. Prostě musím čekat a modlit se, aby po kojení zase splaskly. Alespoň že drží tvar. Ono se řekne „pěkný velký prsa“, ale zkuste si je s sebou všude tahat pánové 🙂 Pro mě tedy změna negativní, ale díky manželově nadšení si na ni zvykám docela lehce.

Změna číslo 2 – srst:

Zdá se, že těhotenství s sebou přináší také jedno milé překvapení týkající se pokrývky těla. Zatímco před otěhotněním stačilo použít žiletku jednou týdně, v jeho prvních měsících jsem začínala propadat panice, že mne někde pokousal vlkodlak a já se teď začínám proměňovat. Nejen, že množství použitých žiletek v naší domácnosti značně vzrostlo, ale povyrostla mi „srst“ i na místech, kde jsem si předtím vůbec nevšimla, že nějaké chloupky mám. Možná tak tělo reaguje na zimní období tohoto roku a snaží se mne chránit před chladem. Nebo spíš ani ne tak mně, jako prcka. Blonďaté chloupky totiž narostly do délky hlavně na pupíku a bedrech. Naštěstí nejsou moc vidět pokud nestudujete přímo pokožku a navíc mne všichni ujišťují, že „po porodu to sleze“. No uvidíme. Jestli ne, tak asi budu muset kandidovat na místo orangutana v místní ZOO. Změna negativní, nicméně fyzicky ne nepříjemná a s výhledem na ústup. Už se nemůžu dočkat.

Změna číslo 3 – a zase to poprsí:

Jakoby nestačilo, že mi ňadra vzrostla na pro mne nepohodlnou velikost, mé útroby se rozhodly navíc nebrat těhotenství na lehkou váhu a žlázy začaly produkovat mlezivo. Fajn, řekla jsem si. Alespoň mám dobrý pocit, že snad kojení půjde hladce. Hmmm. Pozitivní nálada mne přešla ve chvíli, kdy mi manžel při silvestrovské návštěvě u známých sdělil, že mám flek na prsu. Zasmála jsem se, že je to tím, že je teď mám větší, neumím s nimi zacházet a občas se mi podaří se pobryndat. Tohle „pobryndání“ bylo ale přeci jen trochu zvláštní. Bylo symetricky na obou prsou. Trapas naštěstí všichni přešli bez komentářů. Podruhé to bylo v pizzerii plné cizích lidí. Seděli jste už někdy v dobře vytopené restauraci v tlustém svetru s rolákem kvůli dvěma pěkným skvrnám na triku? No, to je asi život. Jako dezert jsem si musela dát zmrzlinu a na veřejnosti se od té doby snažím sedět zády k davu 😉 Změna je to myslím v rámci těhotenství normální a žádoucí, ovšem nepohodlná a trapasy vytvářející.

Změna číslo 4 – bříško:

V prvních týdnech jsem se sledovala ostřížím zrakem. Těšila jsem se jak mi poroste pupík a „kdy už to na mě konečně okolí pozná“. Od začátku jsem pupík pěkně masírovala a vtírala krém proti strijím a zatím to vypadá, že se snad neobjeví, i když ten největší nárůst objemu mne teprve čeká, takže kdo ví. Bříško mi roste krásně dopředu a nerozlévá se do stran a tahle změna mi nevadí ani trochu. Jen to funění při vycházení do schodů… a nemožnost spát na bříše… a nemožnost spát na zádech… a bolavá bedra… a neohebnost… útlé boky už jsem také oplakala… ale jinak super 😀 No podle mě „bříško je sexy“. Takže změna pozitivní, jen ten strach, abych se pak dokázala dostat zpátky do formy jak tvarově tak fyzickou výdrží. Nicméně pánové (vy víte kteří) – ruku na srdce – jak sakra můžete hrdě nosit své okrasné tukové prstence to prostě nepochopím. To nepohodlí je ubíjející a navíc – vám to teda nesluší ani trochu 😉

Změna číslo 5 – pigmentace:

Nevím jaký jsem fototyp nebo jak se tomu říká. Neopaluju se zrovna hned a hladce a po většinu roku bývám bílá jako sýr. O to snáz na sobě vidím tmavnutí mých budoucích „dudlíčků“. Naštěstí to je věc, na kterou se můžu koukat jen já a můj muž, takže žádná veřejná záležitost. Ale povím vám jedno. I skrz podprsenku to vypadá pěkně sprostě 😀 Co mne trápí víc je pomalu se objevující „linea negra“ nebo jak říkají tomu proužku od pupíku dolů. Kdyby chtěl být alespoň symetrický ale to on ne. Naštěstí je jen světloulinký a já ho každý den přemlouvám, aby takový i zůstal a pak rychle zmizel. Změna čistě soukromá, ničemu nevadící, jen nezvyklá a doufám dočasná.

Změna číslo 6 – pupík:

A je to tady. Bříško určitě ještě poroste a můj původně krásný hluboký pupíček už teď začíná vykukovat na svět i přes tričko. Vypadá to trochu, jako bych měla pod tričkem nafouklý balón a přímo na jeho vrcholku vyčníval ventilek. 🙂 Sakra jak mám s takovouhle výbavou vypadat sexy a reprezentativně? Připadám si spíš jako veselá postavička z nějakého kresleného příběhu. No tohle teda doufám po porodu dostane svůj původní rozměr. S drze vykukujícím pupíkem na pořád se smiřovat vážně nechci.

Když k tomu všemu přidám „kachní chůzi“ způsobenou ulevováním bolesti v bedrech, tak se o nějaké ladnosti opravdu nedá mluvit. Navíc jsou tu pocity únavy, malá výdrž a z toho všeho dohromady je člověku na brečení. A přesto… díky obrovské podpoře manžela si připadám krásná a možná někdy i atraktivnější než dřív. Bez jeho ujišťování bych ale všechny tyhle „malichernosti“ nesla asi dost těžko.

Drazí partneři a partnerky, kamarádi a kamarádky, rodiče, dospívající mládeži a vůbec vy všichni, co máte ve svém okolí nějakou tu svojí těhulku. Jestli jste jí ještě dnes neřekli jak moc jí to bříško sluší, že to všechno k tomu patří a že se vám to na ní vlastně moc a moc líbí, tak to koukejte udělat hned teď. Možná že se bude smát a dělat že vám nevěří, ale až na ni pak půjde splín z toho všeho a bude zase vážně přemýšlet o tom, co se to na ni vlastně řítí, právě tyhle vaše věty jí pomohou to překonat a radovat se z toho co ji čeká.