Foto z ateliéru rodinné fotografie Fotopromě.cz
A tak máma strávila před pár měsíci několik večerů u internetu pečlivým porovnáváním zájezdů a vybíráním toho pravého pro nás. Táta to pak celé odsouhlasil a zaplatil. Vyhrál ostrov Zakynthos a malý hotel v poklidném letovisku na severovýchodě. Je to tu bezva.
Skoro celý den trávíme venku. Po snídani na balkóně našeho pokoje nás máma namaže, babička zatím připraví svačinu, pak si vezmeme kyblíčky, hračky do vody, babička knížku, máma háčkování, a jde se.
Moře šplouchá většinou tak akorát, někdy tedy nešplouchá vůbec a někdy víc, než by se mi líbilo, ale nejčastěji je to tak akorát na blbnutí ve vlnách. Na pláži je největší pískoviště, jaké jsem v životě viděl, a je tam spousta mokrého písku, ze kterého se bezvadně staví.
Občas se nám tedy pletou pod nohy nějací dospěláci, kterým většinou ani není rozumět, ale s některými si babička s mámou povídají normálně. Je tu taky hodně dětí, takže můžeme stavět společně nebo si vyměňovat bábovky. Jeden kluk mi už několikrát pomohl vykopat vanu, Honzíka učí házet si s malým míčkem a jeho babička si hodně povídá s naší babičkou. A máma spokojeně háčkuje chobotničky pro miminka nebo nás vozí na matračce v moři a ukazuje nám rybky, co zvědavě připlavou až k nám.
V poledne se chodíme schovat před ostrým sluníčkem na pokoj, babička uvaří nějaký rychlý oběd, pak chvíli odpočíváme a nabíráme síly na odpolední stavební šichtu, a potom vyrážíme nanovo na pláž. Kromě stavby silnic a hradů a vodních přehrad taky sledujeme cvrkot – na moři se prohánějí spousty menších i docela velkých lodí, a na nebi letadla.
To mi teď připomnělo naši cestu sem: poprvé jsme letěli letadlem! Vstávali jsme kvůli tomu ve dvě hodiny v noci (Honzík by mě opravil, že kecám, vstávali jsme totiž přesně ve 2:19), táta nás odvezl na letiště, vystál s námi frontu na odbavení, pak jsme mu zamávali a šli čekat na naše letadlo. Honzík byl první, kdo se hrnul na palubu. Máma měla trochu obavy, jak to zvládneme, ale úplně zbytečně. Až na Honzíkovo neustálé vyptávání, jak jsme vysoko, jak rychle letíme a kolik zbývá kilometrů, probíhal celý let úplně v pohodě.
Oba jsme byli skoro celou dobu vzhůru, a nechtěli jsme spát ani po příjezdu do hotelu. Přece nepůjdeme spát, když nám máma tak dlouho slibovala moře, ne? Takže hurá do plavek a k vodě. V první chvíli jsme oba koukali jak vyorané myši. Takovou spoustu vody na jednom místě jsme ještě nikdy neviděli. A nejlepší bylo, jak nám vždycky nohy ošplouchla malá vlnka, prstíky jsme mohli zabořit do písku a nechat se lechtat vodou.
Pak jsme se odvážili i dál do vody, mamka s babičkou nás vzaly zaplavat, párkrát nám voda vlítla až do pusy. A víte co? Moře je slané, a jak! Tak teď už si dávám pozor a nepiju ho.
Máme před sebou ještě více než týden plážového lenošení, a hodláme si ho parádně užít. Tak se mějte báječně a užijte si začátek školního roku 😛
Váš cestovatel Filípek
Čtěte také:
- 8 věcí, které nezapomenout při cestování s dítětem
- Patří dětem na oči sluneční brýle?
- Jak si nevychovat počítačového maniaka. Příručka pro rodiče
Jak to vidí máma
Dnes to vidím na kratší příspěvek, ostatně Filípek vás o dosavadním průběhu naší dovolené zpravil dost podrobně. A tak jen přidám pár svých postřehů a zážitků.
Na moře jsem se asi těšila víc než kluci. 😀 Přece jen, na dovolené u moře jsem nebyla skoro dvacet let. Když jsme se ubytovali, pořád jsem se kochala výhledem z balkónu, až mi babička musela připomenout, že je potřeba vybalit. Po první koupačce kluci konečně usnuli a dospávali noční deficit, babička pospávala s nimi, ale já nemohla zabrat, chodila jsem kolem jejich lehátek, fotila moře ze všech úhlů a lovila s foťákem ještěrky, kterých je všude plno.
S babičkou jsme se taky těšily na čerstvou rybu k večeři, sedánky s vínečkem na balkóně, když kluci večer usnou, křížovky a četbu. Té jsem tedy zatím moc nedala, to už spíš sáhnu po klubíčkách a háčku. Snáze se mi od toho odtrhává pozornost, když po očku sleduju kluky, aby se na pláži nezaběhli moc daleko, nebo aby se neprali.
Ale neležím jen na pláži, to by mi bylo celé dva týdny moc dlouhé. Včera jsem se odvážila na celodenní výlet bez kluků, ty si srdnatě vzala na celý den na starost babička. Díky, mamko! Já jsem díky tomu mohla ochutnat víno v místním vinařství, navštívit lisovnu olivového oleje, prohlédnout si nádherné Modré jeskyně i nejstarší olivovník na ostrově (prý až dva tisíce let)… zkrátka poznat aspoň některé krásy ostrova. Jen vyhlídka na slavný vrak na pláži Ztroskotání mi nebyla kvůli dopravní nehodě dopřána. Tak snad příště. Myslím, že na ostrově Zakynthos nejsme naposledy.
Hladký návrat do školních lavic a pracovního procesu! 😉
Jarka
