Jsme s Adinkou zase zpátky!

Fotografie z ateliéru rodinné fotografie Fotoprome.cz

Co si budeme nalhávat – Adince jsou s největší pravděpodobností celé svátky šumafuk. Stejně ale už několik dní odpovídám na dotazy všech našich milujících příbuzných a hodných kamarádů, co by si ta Adinka přála od Ježíška. Odpovídám, že si nemají dělat starosti, že Adinka opravdu nic nepotřebuje a jestli za ni tedy můžu mluvit, že si ani nic nepřeje. S tím se ale většinou naši drazí blízcí nehodlají smířit. A tak se zamýšlím nad co nejpraktičtějšími dárky – napadají mě plíny a zase plíny a pak možná taky nějaké to oblečení ve větších velikostech, nežli je ta aktuální, případně je možné věnovat Adince nějakou tu korunu na její dětské spořící konto.

Je mi už teď jasné, že Adinka i přes mé snahy o usměrňování, bude mít pod stromečkem z nás všech dárků nejvíc. Je to totiž po dvaceti letech první miminko v naší rodině a já jsem mezi přáteli snad jediná mámou a tak je podle toho s Adinkou zacházeno – rozumějte, rozmazlováno. A já jsem za to vlastně ráda a jako správná máma se dmu pýchou, když jí všichni podstrojují, mačkají se s ní a předhánějí se v tom, kdo si ji dřív pochová nebo na koho se usměje.

A jsme u toho – naše Adinka už se ZÁMĚRNĚ směje. A nejen směje – ona se občas doslova chechtá. Ale je to zatím spíš vzácnost trvající několik málo vteřin, když je Adinka v dobrém rozmaru. Když se dobře vyspí a/nebo dobře nají a člověk se na ni pak dostatečně dlouho pitvoří, Adinka pokrčí nosík, na tváři vykouzlí ten nejkrásnější úsměv a občas ho i doplní o krátké „chacha“. Je to nádhera, lék na všechny chmury, moment, který vám vylepší den o několik desítek procent! A já už se jen nemůžu dočkat, až se ta naše holčička rozchechtá pořádně.

Adinka má taky několik nových přezdívek. Je to „baštík“, „boubelka“ nebo taky „náš malý Buddha“. Důvody jsou Vám asi zřejmé, ale jen pro upřesnění – na začátku jsem měla obavy, protože Adinka vůbec nepřibírala a já se strachovala, že nemám dostatek mlíka a že nebude pořádně růst a dostatečně se vyvíjet. Na prohlídce po ukončení šestinedělí jsme se u paní doktorky přesvědčili, že stresovat se netřeba. Adinka se vyvíjí až až. Už tehdá měla bezmála pět kilo a týdenní přírůstek váhy byl 320g, přičemž běžný týdenní přírůstek má prý být mezi 150 a 300 gramy. Nu což – tak té naší holce zkrátka asi chutná! A já si zvykám na překvapené výrazy, když si dotazující tipne, že jsou Ádě tak tři čtyři měsíce a já je opravuji, že jsme teprve oslavili měsíce dva.

Závěrem moc gratuluji Ivě z Klubu těhulek k narození Marušky! A všem Vám přeji krásný předvánoční čas!