Jsme pozadu?

Naši kluci jeli samozřejmě s námi, kolega má syna ve stejném věku jako Toby. Přidala se k nám ještě kolegyňka s dcerou Yanou, které bude v létě 5 let. Prostě malá skupinka dětí, která se lehce zabaví, myslela jsem si. Vše probíhalo na jedničku, až do okamžiku, kdy se Yana začala nudit, a tak si vyžádala tablet. Když to viděl kolegův tříletý syn, požádal i o jejich tablet. Dostal ho. Najednou se přede mnou vyskytl obrázek čtyřleté holčičky zaujaté tabletem a na pohovce sedícím tříletým klukem, který byl také absolutně ponořen do jeho „tabletového světa“. A pak náš Toby a Max… nejdřív se po nich dívali a zajímali se „co to je“, po chvíli si začali hrát s legem. Toby stavěl, Max ochutnával.

Naši známí se také zmínili, že jejich tříletý syn zná tablet ze školky. Mají ho ve třídě a všechny děti si s ním mohou postupně hrát. My tablet nemáme. Máme laptop, ale ani jeden necítíme potřebu trávit na něm moc času. Vzhledem k tomu, že sedíme oba před počítačem osm hodin denně, je to vcelku pochopitelné. Ok, Toby také občas tráví nějaký čas na počítači, pouštíme si videa a písničky. Ale tablet/počítač ve školce? To už mi přišlo trošku moc. Nechci dítě posílat do školky, aby si tam hrálo s tabletem, to už ho můžu nechat doma. V naší školce díky bohu tablety děti nemají. Je to pořád taková staromódní školka, kde děti hodně tvoří, o přestávce vyběhnou na dvůr a domů chodí unavené. Fyzicky unavené. Jsem si jistá, že to jednou přijde a Toby bude mít tablet nebo svůj laptop. Ale pokud to můžu alespoň trošičku oddálit, tak jsem pro. Prozatím žádný dotykový displej, žádné bezdrátové připojení. Jaký je váš názor? Napište mi do diskuze.

A jak už jsem zmiňovala minule, je březen, tudíž slavíme. Proběhla rodinná oslava pro Tobyho a Maxe dohromady. Rodinu jsme požádali o příspěvek na trampolínu, kterou chceme klukům koupit. Upekla jsem opět dort, tentokrát s krtečkem. (Michelova mamka vykřikla: „Jéé, tučňák!“). Když přišel čas sfouknout svíčky, postavila jsem dort na stůl a poodešla jsem pro sirky. Toby se mezitím přesunul k dortu a během pár vteřin jsem zahlédla, jak něco žvýká. Uloupl krtkovi ruku a snědl ji. Už se sápal po druhé, marcipán mu zachutnal, než jsem ho zastavila. Nejdřív zapálíme svíčky na dortu s handicapovaným krtečkem/tučňákem.

Po Velikonocích jedeme na týden do Čech, Max půjde na jeho první stříhání k mojí ségře. Pamatuji si na první Tobyho stříhání. Najednou byl z mého miminka velký kluk. O tolik „zestárl“! Max má pořád své miminkovské kudrlinky, které trčí na všechny strany. A z toho kudrnatého andílka bude taky pravděpodobně během pár minut roční kluk…

Mějte se krásně a příště opět na napsanou