A jsme doma!

První noc s Maxem jsme trávili v nemocnici. Společně s Michelem. Je tu zcela běžné, že novopečení tatínkové také přespávají na pokoji. Sestřičky ochotně přinesly ložní prádlo i pro Michela a zeptaly se, zda-li si ráno přeje snídani. První a jedinou noc, kterou jsme byli v nemocnici, jsem toho moc nenaspala. Přeci jen ta skutečnost, že máme Maxe, mi dodávala tolik energie, že jsem ani moc spánku nepotřebovala. A také jsem se těšila, jak bude reagovat Toby, až poprvé uvidí svého brášku.

Během dopoledne v nemocnici nás na pokoji navštívila pediatrička a později gynekoložka. Následné návštěvy porodní asistentky Annemie jsem už měla domluvené na další den, až budeme s Maxem doma. Poté přivezl Michel do nemocnice Tobyho s tím, že všichni společně vyrazíme domů. Reakce Tobyho byla naprosto úžasná. Přišel do pokoje a nejdřív běžel ke mně. Vzala jsem ho na ruku a řekla mu, že máme mimi, které tady spinká. Toby se začal usmívat. Začal ihned Maxe hladit a později mu dal i pusu. V jednu chvíli jsme se podívala na Michela a viděla jsem, že má slzy v očích. Faktem je, že tohle setkání Tobyho s Maxem bylo stejně tak kouzelné, jako když jsme poprvé po narození drželi v náručí každého z nich.

Ještě toho dne, když nás pustili z nemocnice, nás byly navštívit Michelovo rodiče s babičkou. Cítila jsem se skvěle, plná energie. Následující dny proběhlo ještě pár návštěv a hlavně za námi docházela i Annemie, která vždy Maxe zvážila a celkově prohlédla. Návštěvy porodní asistentky po porodu jsou hrazeny zdravotní pojišťovnou. Musím říct, že celkově následná péče během šestinedělí je tu na špičkové úrovni… nejenže za námi domů docházela porodní asistentka, ale také máme nárok na 30 hodin (téměř zcela hrazených pojišťovnou) výpomoci v domácnosti. Ve středu nám přijde na výpomoc paní, která může vyžehlit, uklidit, uvařit, pohlídat děti, nakoupit… Po pravdě, už se docela těším. Vždyť kdo by neuvítal takovou pomoc.

NAPIŠTE GÁBINĚ DO DISKUZE

Po pár dnech, kdy jsme byli celá rodina doma (Michel má nárok na deset dní extra volna), šel Toby opět do jesliček. Byl rád, že si může opět hrát s dětmi, ale netrvalo to moc dlouho. Po týdnu nám ho poslali domů s tím, že má neštovice. Nevím, jestli existuje vhodná doba na to, kdy mít neštovice, ale trošku jsem se bála. Vždyť máme doma několikadenní mimčo. Naše pediatrička nám vysvětlila, že Max by měl být po období šestinedělí chráněný ode mě, ale stejně se máme snažit vyvarovat kontaktu mezi ním a Tobym. Což je nemožné. Toby má takovou radost, že má malého brášku, neustále se ptá: „Kde je Mak?“ a já ho teď mám odhánět, aby se ho náhodou nedotkl? Máme za sebou teprve prvních pár dní neštovic, Toby to nesnáší moc dobře. Je unavený, v noci špatně spí, a když se vzbudí, chce výhradně MÁMU, jinak spustí hysterický pláč (= řev). Během dne je pak docela náladový, vadí mu, že nesmí jít ven. Já ho do toho ještě honím po domě s tekutým pudrem v ruce… Kdyby to šlo, následující dva týdny bych nejraději přeskočila.

Zatím se mějte krásně a příště opět na napsanou.

Závěrem bych chtěla pogratulovat Lucce z Klubu těhulek k Nikolce. 🙂