Asi si za to můžu sama. Místo abych byla ráda, že mi není a nikdy nebylo špatně, že nepřibírám příliš rychle na váze a cítím se všeobecně prostě dobře, dělám si naopak starosti.
Jak to, že nic necítím? Prsa už nepnou, břicho neroste, váha se zvedá minimálně. Jsem já vůbec ještě těhotná? Neděje se uvnitř něco špatného o čem nevím? A do toho ty poznámky z okolí: „Ty že jsi ve 4. měsíci? To není možné! Vždyť nemáš žádné břicho, takhle já jsem vypadala před otěhotněním…“ No a já hloupá, místo abych se radovala, že mi je dobře a že tak i působím na okolí, si dělám starosti, jestli je to normální!
Tak nevím. Asi se moc pozoruji. Každopádně jsem tyto pocity v prvním trimestru nezažívala a nyní jsem jich plná. Na další prohlídku jdu až za týden a není plánován ultrazvuk. Já si ho ovšem vysoce pravděpodobně vyžádám, aby mě můj pan doktor uklidnil.
Asi je to normální, že se žena bojí, je-li vše jak má být, ať už její těhotenství probíhá sebelíp. Zvláštní – asi hormonální změny.
Na klidu ducha mi paradoxně nepřidává ani fakt, že za měsíc již nastoupím nemocenskou a budu další 4 měsíce doma. Zprvu jsem se na to moc těšila. Říkala jsem si, jak si od práce, a hlavně od šéfů odpočinu, ale nyní se začínám obávat, jestli ty 4 měsíce „nicnedělání“ budou mít na mou psychiku skutečně kladný dopad. Nebudu se naopak o to více věnovat svým hloupým úvahám nad možnými problémy v těhotenství?
Snad se tak nestane a plánování pokojíčku, dětské výbavičky a dalších věcí kolem dostatečně zaměstná mou mysl a rozptýlí špatné myšlenky.
Říká se, stůně-li duch, začněte dělat něco pro svoje tělo! A s tím jsem začala. Absolvovala jsem první lekci aqua aerobiku pro těhotné a byla jsem moc spokojená! Zároveň jsem zjistila, jak „pouhé“ 3 měsíce nicnedělání vaše tělo dovedou přivést téměř do stádia rozkladu. Sice jsem nikdy nenavštěvovala „klasický“ aqua aerobik, takže nemám srovnání, ale přestože mě paní instruktorka ujišťovala, že s těhotnými cvičí velmi volným tempem, já ten pocit rozhodně neměla. Je pravda, že tempo nebylo vražedné, ale náročnost cvičení mi přišla nemalá. Skákala jsem poctivě, zvedala nohy a pak ruce, bojovala s odporem vody a přitom vydatně funěla a funěla. Přesto se na další lekci toto pondělí těším, mám pocit, že alespoň částečně udržuji své tělo zdravé, když už pokulhává zdravý duch.
Děkuji za vaše dosavadní komentáře a podporu a přeji všem těhulkám klidnou mysl a zdravé tělo!
Vaše bloggerka Zdeňka
-352x198.jpg)
