Jako Šípková Růženka
KLUB TĚHULEK! JARKA Zdravím vás všechny po Velikonocích. Doufám, že jste je prožili klidně, pohodově a trochu méně hekticky než já. A v příštích týdnech pro nás hektika jen tak neskončí. O tom ale někdy později. Dnes bych chtěla shrnout svůj nedávno skončený první trimestr, když jsem to minule tak nakousla a nedokončila.
Tedy, po zjištění, že čekáme druhé miminko, jsme samozřejmě byli moc šťastní, a jak už jsem psala, pochopitelně jsme první týdny s manželem prožívali trochu s obavami, aby bylo s miminkem všechno v pořádku. Na první kontrole u svého gynekologa jsem byla přesně v šesti týdnech. Pan doktor mě uklidnil, že je vše v nejlepším pořádku a dokonce už bylo patrné srdíčko. Naplánovala jsem si také se sestřičkami termíny dalších kontrol a odběrů na prvotrimestrální screening. Ještě před tou první kontrolou u lékaře jsem ale s jistotou věděla, že jsem těhotná.
Kromě neskutečné únavy se dostavily „ranní“ nevolnosti. Trvaly celý den a k večeru to bylo vždycky nejhorší. Sice jsem ani jednou nezvracela, ale trpěla jsem hrozným nechutenstvím. Manžel prokázal neuvěřitelnou dávku trpělivosti, když se nesčetněkrát opakovala tato situace: Kolem čtvrté hodiny odpoledne dotaz, co bych si dala k večeři, na co mám chuť, co by mi udělalo radost. Na něčem jsme se tedy domluvili, on podle toho nakoupil, kolem půl šesté to přivezl s tím, že uvaří, a já najednou, že to jíst nebudu, že na to nemám chuť. Občas jsem si fakt připadala jako blázen nebo rozmazlená fiflenka, co si prostě jen tak vymýšlí. Ale nemohla jsem si pomoct. Manžel je ale zlatý, nikdy nedal najevo, že by mu to vadilo nebo dokonce, že ho to štve. Nějakou dobu jsem přežívala na ledových salátech s citronovou zálivkou, hlavně ten citron mi dělal hrozně dobře. 🙂 A hovězí! Tolik hovězího jako za poslední tři měsíce jsem předtím nesnědla snad za tři roky.
POVÍDEJTE SI S JARKOU A DALŠÍMI TĚHULKAMI V DISKUZI!
Ještě se vrátím k té únavě. Hlavně v prvních týdnech to bylo hrozné, byla jsem jako Šípková Růženka, prospala bych se nejradši až do druhého trimestru. O jednom víkendu, kdy jsme neplánovali nikam jet, jsem ani nevylezla z pyžama, spala jsem snad 20 hodin denně a postel opouštěla jen na jídlo a na WC. I teď chodím pořád spát brzo, s Honzíkem kolem osmé nebo půl deváté, ale už nespím přes den. Stačí mi „jen“ 10 hodin spánku denně. 🙂
Celkově je znát, že ono pověstné nejhorší období těhotenství už máme za sebou. Cítím se lépe, nevolnosti ustoupily, mám více energie. Určitě k tomu přispělo i to, že výsledky screeningu dopadly na výbornou. Pan doktor se nad těmi čísly úplně rozplýval a také s ultrazvukem si dal velice záležet. Spočítali jsme spolu všechny prstíky, prohlédli a poslechli srdíčko, zkontrolovali pupečník a přeměřili miminko ze všech stran.
Přímo ukázkově spolupracovalo a ukázalo nám, co skrývá mezi nožkama. Pan doktor to okomentoval dost jednoznačně: „No, tak z tohohle už holku neuděláme.“ Potvrdil mi tak mou intuici, že čekám opět chlapečka. Mám z toho velkou radost, přála jsem si pro Honzíka brášku. Má už dvě sestřenice, a kdyby měl ještě sestřičku, byl by pak v té bandě jediný kluk. Takhle budou síly v rodině vyrovnané. 🙂
A jak u nás proběhly Velikonoce? No, jako všechny naše velké rodinné sešlosti to byla náročná záležitost. Sešli jsme se na venkově u mých rodičů i s rodinou mojí sestry, takže nás bylo celkem 7 dospělých, tři malé děti a ještě miminko v bříšku. Mamka pekla jako divá, celkem tři beránky, šest mazanců, dva pekáče velikonoční nádivky, do toho jsem dělala perníčky pro koledníčky a barvilo se asi 70 vajec… prostě takové typické Velikonoce na venkově, jedním slovem mazec. 🙂 A jak vypadala Honzíkova první velikonoční koleda? To vám povím příště 😉
Krásný týden!
Jarka
Jarka právě prožívá 14. týden těhotenství. Chcete vědět, co se v tomto týdnu děje s vaším tělem?
