Jako cement
MIMI LIVE! ANITA Proklínám příkrmy. Proč se doporučuje dávat jako první mrkev? Vždyť se všeobecně ví, že staví. Nebo to byla ta dýně, kterou Tom s takovou láskou uvařil? Proč se vůbec začíná se zeleninou a ne s ovocem? Že by děti po sladkém ovoci zeleninu odmítly? Anitka určitě ne. Miluje všechny nové chutě. Tak proč jsme jen poslouchali ty chytré knížky, doktorky, výživové poradce, rady na internetu? No, pozdě Bycha honit. Anitku jsme řádně ucpali.
Fotografie z ateliéru rodinné fotografie Fotoprome.cz
Je to zvláštní. Prvních čtrnáct dní Anit ochutnávala různou zeleninu bez jakýchkoliv trávicích problémů. Ty nastaly až pak. Tři dny po sobě jsme sice plíny mohli ždímat, nic „většího“ se ale neobjevilo. Začala jsem mít obavy. A po diskuzi s Tomem (a chytrým internetem) jsme přistoupili k akci.
Krok jedna: Zelenina dostala stopku. Po čtyřiadvaceti hodinách pořád nic.
Krok dva: Nasadili jsme švestkovou šťávu říznutou kojeneckou vodou. Po čtyřiadvaceti hodinách pořád nic.
Krok tři: Do boje se přidalo ovoce – švestkové a meruňkové pyré. Po čtyřiadvaceti hodinách pořád nic.
Po telefonické konzultaci s naší pediatričkou čekáme ještě den. Anitka už nekaká týden. Poslední dva dny už pokaždé, když ji rozbalíme na přebalovacím pultu, vehementně tlačí. Na čele jí naskakují dvě vrásky, které se následně slijí v rudý obdélník. Malá propíná nožičky až do baletních špiček. Masírujeme ji. Cvičíme s ní. Tlačíme s ní a povzbuzujeme ji. Vždy, když slyšíme mocný plyn deroucí se ven, ve falešné naději radostně nadskakujeme a kontrolujeme plínu. Zase nic.
Je to tam
Nakonec jsme se už na tu naši ucpanou dcerušku nemohli dívat. A i když se nám nechtělo a všemožně jsme to oddalovali, protože preferujeme přírodní léky, přistoupili jsme ke kroku čtyři.
Krok čtyři: Dva a půl mililitru sirupu Lactulose Al. Po pár hodinách se objevuje první pořádně hustá nálož.
„Je to tam. Je to tam.“ Skanduji radostně a Tom se ke mně přidává. Jako blázni tančíme s Anýzkem v náručí a houpeme s ní do rytmu našeho vítězného pokřiku. Radost nad hovínkem v plíně asi pochopí jen další rodiče. Tak snad už bude dobře. A se zeleninou teď budeme začínat znovu jen pomalu a opatrně.
Máte nějaké tipy proti zácpě miminek? Podělte se v diskuzi.
Advent, advent
Kromě zácpy ale u nás žádné předvánoční drama neprobíhá. Do velkých obchodů s Anit nechodíme, takže se nám daří podržet si příjemnou, nevystresovanou předvánoční atmosféru. Dárky letos pojmeme skromně. Ten největší jsme přeci rozbalili už 29. května!
Obvykle vyrábím adventní věnce, ale tentokrát mi Tom koupil hotový korpus, takže na mě zbyla jen ta příjemnější, kreativní část. Omašlit, očančat, osvíčkovat a honem tu první zapálit. A pustit koledy. To o adventní neděli nikdy nezapomeneme. O týden později – na druhý advent – jsme dokonce ozdobili stromek. Tento zvyk jsme zavedli s Tomem, když jsme se přistěhovali do nového bytu v Praze. Zdobíme stromek hodně dopředu, abychom si jej náležitě užili. Vánoce totiž trávíme u rodičů na Moravě. Ty letošní nevyjímaje.
Prvních Vánoc naší Aňulky se nemůžeme dočkat! I když bude mít teprve necelých sedm měsíců, věřím, že něco ze slavnostní atmosféry určitě nasaje. Už teď zkoumavě sleduje zářící světýlka a bere do rukou jehličky naší voňavé jedličky. Válí pod stromkem sudy (už bravurně zvládá přetáčení na bříško i zpět, takže třeba na posteli ji musíme pořád hlídat) a tahá za zlaté vlasy vánočního řetězu. A já si lebedím při pohledu na tu naši švitořilku. Posledních čtrnáct dní mám zase pracovních a pohled na naše čilé škvrně je ten nejlepší odpočinek, co znám!
Tak zatial. Vaše V.
