V neděli před porodem jsem měla přijít na kontrolu do porodnice. Podle ultrazvuku to byl i termín porodu. Už od noci jsem cítila občasné tvrdnutí dělohy, ale nebylo to nic strašného. Jen to bylo nepříjemné. Kardiotokograf to také zaznamenal. Kontrakce dělohy mezi 50 a 60. Také jsem začala špinit. Doktorka se se mnou rozloučila s tím, že na další kontrolu mám přijít v úterý. Doporučila nechráněný pohlavní styk, horkou koupel a 2 dc svařáku.
To jsem přesně udělala. Při odpolední procházce s Annie totiž tyto kontrakce stupňovaly. Ale opět to nebylo nic hrozného. Jen intenzivnější. Naložila jsem se proto hned do vany se skořicí a dala si k tomu víno. Když jsem z ní vylezla, cítila jsem se báječně, plná síly a optimismu. Po kontrakcích ani památky. Netušila jsem, že během půl hodinky bude všechno jinak.
POGRATULOVAT IVĚ MůŽETE V DISKUZI!
Manžel si zašel ke kamarádovi, byla jsem doma sama a kontrakce sílily. Zkoušela jsem se pohupovat na baloně, opět jsem vlezla do horké vody. Nic nezabíralo. Nejhorší bylo, že jsem se snažila dobu mezi kontrakcemi stopovat, ale vždycky mi vyšlo jiné číslo. Takže jsem myslela, že jsou to jen poslíčci, ale tedy dost bolestiví. Po třech hodinách jsem už lezla po zdi, pobrali jsme tašku a jeli do porodnice.
Tam jsme se ocitli v 1 hodinu po půlnoci, už tedy v pondělí. Při vstupní prohlídce jsem byla otevřená na 3 centimetry. Kardiotokograf opět ukazoval kontrakce mezi 50 a 60. Ale s ránem se to vůbec nedalo srovnat.[boxik: Hledáme novou budoucí maminku do KLUBU TĚHULEK!: Jste čerstvě těhotná?
Toužíte si zdokumentovat těhotenství na krásných fotografiích ateliéru Fotopromě?
Chcete mít navždy schovaný deníček vašeho těhotenství?
Hledáte podporu a nové kamarádky, které „v tom“ budou s vámi?
Odpověděla-li jste 4x ANO, tak nám napište na redakce@babyweb.cz svůj těhotenský příběh!]
Po klistýru jsem opět šla rychle do sprchy. Mezi kontrakcemi mi manžel masíroval záda a ohříval je teplou vodou, při kontrakci jsem sprchu dávala na břicho. Bohužel po několika hodinách jsem na tom byla pořád stejně. Mimo kontrakce stále otevřená na 3 cm, při kontrakcích na 5 cm. Navrhli mi píchnout plodovou vodu, že se to jinak nepohne. Měla jsem obavy o malou, ale souhlasila jsem.
Mezitím se vystřídala směna, která se s tou první nedala srovnat. Ta první mě nechala na pospas. Jen mi řekli, že mě nenechají ležet, ať chodím, jsem na baloně nebo ve sprše. Myslím, že kdyby mi poradili, co přesně mám dělat, byl by porod mnohem rychlejší. Druhá směna přišla na to, že při kontrakci dávám nohy k sobě a tím bráním Marušce postupovat níž. Hned si ke mně sedly, začaly mi masírovat záda a radily, co dělat. Bez jejich pomoci bych tam byla snad ještě dnes. Tělo prostě dělalo intuitivně něco jiného. Díky tomu, že jsem porodní asistentku stále slyšela, co dělat, tak jsem se tomu nebránila a nechala Marušku přijít na svět.
Ani druhá fáze porodu nebyla tak v pohodě, jak mi každý říkal. Samotné tlačení už je prý vysvobozující. S mým břichem asi nikdo nečekal, že malá bude mít 4.050 g (odhad byl 3.200 g a i to mi přišlo dost) a 52 cm. Za celé těhotenství jsem přibrala 9 kg. A díky malému břichu všichni tipovali holčičku. Kvůli Maruščině velikosti mi museli nastřihnout hráz, pak šlo všechno ráz na ráz.
Během porodu jsem si říkala Klárčinu kouzelnou větu: „Porod je věc přirozená“. Myslela jsem na ni dost, i na to, že ona byla ještě v 6 hodin v práci a Adinka se narodila v 8. Také jsem si celou dobu říkala, že druhé dítě už určitě nechci. Ta bolest byla nesnesitelná. Ale jakmile jsem ten malý zázrak uviděla, na všechno jsem zapomněla a byla jsem v té chvíli ta nejšťastnější ženská na celém světě.
Takže ano, porod je věc přirozená, sice bolestivá, někdy nesnesitelná, ale je to to nejúžasnější, co mě v životě potkalo. Být mámou. Stojí to za to. Ničeho se nebojte.
Příště o našem pobytu v porodnici.
Zatím se mějte.
-352x198.jpg)
