Jak přišla naše Agátka na svět…

Foto z ateliéru rodinné fotografie Fotopromě.cz

Netuším z jakého důvodu, ale domnívala jsem se, že porod nebude tak hrozný. Myslela jsem si, že spousta maminek přehání a byla jsem tak trochu hrdinka. Ovšem je pravda, že ke konci těhotenství se ve člověku mísí všechny možné představy a hlavně strach a obavy jsou na denním pořádku.

V posledním trimestru těhotenství jsem měla často poslíčky formou menstruačních bolestí. Takže když obdobné bolesti přišly i v neděli večer, nebrala jsem je tak vážně. Po zjištění, že se opakují vždy po 15 – 20 minutách, jsem už byla trochu nervózní. Jako prvorodička jsem pořádně nevěděla, na co se mám připravit. Dala jsem si teplou sprchu a šla spát, což se mi povedlo na 3 hodinky. V pondělí jsem měla bolesti už po 10 minutách, takže jsem tušila, že zanedlouho přijde malá na svět, ale protože se daly bolesti ještě zvládnout, snažila jsem se jim nevěnovat takovou pozornost. Hlavně nám na předporodním kurzu tloukly sestřičky do hlavy, že nemáme jezdit do porodnice dříve, než budou kontrakce cca po 5 minutách. Kolem sedmé hodiny večer už to zase taková pohodička nebyla, a protože se intervaly nezkracovaly, ale intenzta stupňovala, jeli jsme raději do porodnice.

V Ústí mi kontrolovali srdíčko miminka asi přes hodinu, na záznamu byly i kontrakce evidentní, ale protože jsem nebyla dostatečně otevřená, poslal nás pan doktor domů a řekl, ať přijdu za 3 dny na kontrolu. Bylo mi hrozně, připadalo mi, že jsem simulant, který přehání a řeší hned každé píchnutí. Jeli jsme tedy zpět na chalupu k rodičům. Jenom za cestu zpět domů bolesti nabraly pořádně na intenzitě, a aby toho nebylo málo, začala jsem mít ke každé kontrakci průjem a zvracení. Ovšem stále po 10-ti minutách, takže mi nezbývalo nic jiného než čekat, až se interval zkrátí. Bylo mi opravdu špatně, jak jsem si tento okamžik představovala všemi možnými způsoby, tak tohle mě teda ani ve snu nenapadlo. Zhruba do dvou hodin od návratu z nemocnice mi už konečně praskla voda a mě se na chvilku ulevilo, byla to pro mě útěcha, že se už konečně bude něco dít a že nás snad už snad přijmou v porodnici.

POGRATULOVAT ELIŠTĚ MŮŽETE V DISKUZI

Pan doktor mi po návratu řekl, že ho mrzí, že mě poslal domů, ale že se tohle nedá odhadnout, protože každá žena má jiný průběh porodu. Přijeli jsme v půl druhé a malá přišla na svět kolem půl šesté. Samotný porod nebyl tak hrozný, jakmile jsem mohla tlačit, tak se mi ulevilo… a hlavně … člověk už ví, že se blíží finále, tak se snaží, aby to měl za sebou. 😉

Strašně jsem se bála přítomnosti Honzíka u porodu. I když jsme byli domluveni, že se nebude dívat dolů, člověk nikdy neví, jaká situace nastane… Zhruba týden před porodem jsem měla ještě potřebu mu připomenout, že může kdykoli odejít. Teď když na to koukám zpětně, tak jsem strašně ráda, že jsem ho tam měla. Vlastně jsem reagovala jenom na jeho hlas, a když jsem viděla jak má slzy v očích, když uviděl malou… chce se mi samotné brečet jenom si na to vzpomenu…

Nejsem zastáncem názoru, že je těhotenství nejkrásnějším obdobím v životě, ale konec stojí opravdu za to. Tak velký pocit štěstí a zamilovanosti – jsem ani netušila, že můžu zažít. Malá Agátka měla necelých 3,7 kg a měřila 51 cm. Takže veškeré předpovědi lékařů, že budeme mít obříka, se nakonec nevyplnily a díky Bohu za to. 😉 Jako každá pyšná maminka si myslím, že máme to nejkrásnější miminko na světě, má strašně moc vlásků a díváme se na ní místo televize. 🙂

Budu se na vás těšit příští týden.
Vaše (už ne těhulka, ale maminka) Líza 😉