Jak to pokračovalo

KLUB TĚHULEK! IVA Na oddělení šestinedělí byli všichni moc příjemní a snažili se nám pomáhat. Ze začátku jsem měla problém s kojením, malá málo sála, tím se tvořilo málo mléka. Respektive, měla jsem pořád mlezivo, z kterého malá nepřibírala. Došlo i na dokrmení a tím pádem si nás tam nechali delší dobu.

Konečně doma

Pustili nás až v pátek. Byla jsem hrozně nevyspalá, protože jsem se snažila kojit co nejčastěji, v noci dokonce pod dohledem sestry z dětského oddělení, aby měli kontrolu, kolik toho malá skutečně vypila. Opravdu to bylo dost náročné. Takže jakmile jsme dojeli domů, převzal službu manžel a já mířila hned do postele. To vám byl pocit. Ležet ve vlastní posteli, po takové době bez břicha,… Tohle trvalo až do neděle, kdy jsem se nutila vstát, protože k nám mířila první návštěva. Po té jsem konečně pookřála a další dny se pustila i do domácnosti a vaření.

Jen mě v nemocnici zarazilo, že až při propuštění zjistili, že si malá při porodu zlomila levou klíční kost. Tvrdili, že tomu nemám věnovat žádnou zvláštní péči, jen třeba při koupání mám dávat na tu stranu větší pozor. Z toho mě vyvedla dětská doktorka, která se na nás hned v pondělí přišla podívat. Rezolutně zakázala levou stranu používat, malá na ní nesmí vůbec ležet, nesmíme ji vůbec zatěžovat a tím pádem Marušku nemůžeme dávat ani na bříško, aby si ulevila od prdíků. S kterými tedy bojujeme. Dědeček tvrdí, že to má po mně.

Obrácený rytmus

Prdíky ji trápí hlavně v noci, ne že by vyloženě brečela, ale je taková mrzutá, pořád bručí. Manžela to tedy vůbec nevzbudí, ale já jsem pořád na nohou, co se děje. Nebo podvědomě hlídám hodiny, jestli už to není dlouho od posledního kojení. Přes den spí úplně v klidu. Ale to zase nespím já. Ten týden jsem dávala do pořádku domácnost. Byla tady horda nevypraného a nevyžehleného prádla. Pak jsem se rozhodla, když malá teď nepotřebuje tolik pozornosti, že školu nepřeruším, ale tento semestr ještě určitě dodělám.

Takže kolem sedmé hodiny večerní padám únavou do postele, malá kolem této doby ožívá. Snad se časem sjednotíme.

A stále bojujeme s přibíráním. Držte nám, prosím, pěsti. V pátek mám volat dětské doktorce, kolik jsme za ten týden přibrali. Jestli málo, budeme muset nasadit zase dokrmy. Mám pocit, že pořád kojím, čím dál delší dobu. A myslím, že když jsme měly pomalejší start, že to bude nějakou dobu trvat. Možná i kvůli té klíční kosti. Malá má pořád levou ručičku u těla, používá ji jenom, když se „rozčiluje“. Mléka už mám tedy dost. Malá se mě jenom dotkne a teče z obou prsů. Tak snad to bude všechno v pořádku.

Mějte se krásně

Iva