To, že jsem těhotná, jsem zjistila v 1. měsíci, vlastně když se nedostavila očekávaná menstruace. Nasvědčovaly tomu i jiné příznaky, např. rostoucí špíček na bříšku či nechuť kouřit. My jsme s partnerem usoudili, že počkáme s oznámením až do třetího měsíce, neboť je považován za nejvíce rizikový. Čekání bylo utrpením. Nutkání to sdělit a podělit se s ostatními bylo veliké. Ale zvládali jsme to. Známí nás téměř odhalili, neboť jsem přestala kouřit a pít, což mě prozrazovalo. Vyptávali se, zda nejsem těhotná, já zatloukala a mlžila s tím, že jsem autem, pít tedy nemůžu a když nepiju alkohol, že nemám chuť ani potřebu kouřit. Zabíralo to. Jinak vzhledově na mně nic poznat nebylo, to jen já sama věděla, že mně trochu roste pupík.
S přítelem jsme přemýšleli nad nějakým originálním způsobem oznámení těhotenství. Nejdříve múza nepřicházela, až najednou… Nevím, možná to není až tak originální, ale neslyšela jsem od nikoho, že by to takto pojal. Nechala jsem si v cukrárně vyrobit z marcipánu klokana s kapsičkou, ve které je klokánek. Když jsem byla klokánky vyzvednout (bylo jich více: pro obě rodiny) a prodavačka odklopila víko od krabice, čekalo na nás překvapení. Z krabice vykukovali podivuhodné potvůrky. Začala jsem se smát a řekla, že je to strašně ošklivé. Prodavačka se se zděšeným výrazem tázala, zda si zakázku odebereme. Uklidnila jsem ji, že ano. Bylo to tak ošklivé, až roztomilé. Marcipánové figurky vypadaly jako krysičky, které mají v kapse prasátko.
Naštěstí jsme měli připravenu další indicii oznamující těhotenství. Jednalo se o pás 4 fotografií vsazených do negativu, které zachycovali, jak přítel dostal ode mě dětské dupačky; on se diví; sahá mi na bříško a nakonec dupačky společně věšíme na šňůru. Nebýt těchto fotografií, tak by téměř nikdo z rodiny, dle marcipánových figurek nepoznal, že budeme rodina. Každopádně jsme se náramně pobavili, když se hádalo, co to z toho marcipánu vlastně je.
Jakpak jste oznamovali v rodině vaše těhotenství vy?
