Samozřejmě pomohla voda a koupání, ale navštívili jsme i hrad Karlštejn. Byla jsem odvážná a pořád tvrdila, že to zvládnu. Když jsme dojeli na parkoviště u Karlštejna a David uviděl kočár s koňmi, přemlouval mě, že se necháme nahoru vyvézt, že takhle ještě nikdy nejel. Byla jsem hrdinka a chtěla jsem ten kopec vylézt po svých. Nakonec mě manžel ukecal a já mu byla nahoře opravdu vděčná . Celá cesta k hradu je rozpálenou ulicí, a kdyby bylo po mém, mám pocit, že se po ní plazím ještě dnes.
Na Karlštejně je nádherně, cítila jsem se tam moc dobře a všem jeho návštěvu vřele doporučuji. Kousek od něj je Velká Amerika – přírodní lom, kde se natáčely záběry pro Limonádového Joe. Tato scenérie nás také očarovala, takže jsme se rozhodli, že se tam druhý den vrátíme a v té nádherné vodě se vykoupeme.
Netušili jsme, jak to bude dobrodružné se dostat až k vodě, ale užila si to i Annie, která se v hluboké vodě koupala poprvé. Pozorovat ji byl zážitek i pro nás. Tlapkami si vytvářela bubliny a honila je po hladině a po vytáhnutí z vody ještě dál předními tlapkami udržovala tempo, i když se třásla zimou. Bude to asi vodomilka.
Zbytek dnů jsme využili Prahu asi jako každý a chladili jsme se klimatizací v obchodech. Já si přikoupila nějaké to těhotenské oblečení, ani David nezahálel, pravda Marušce jsme nepořídili zase nic.
Předporodní kurz
Dnes jsem byla na prvním setkání předporodního kurzu a lektorka mě naštěstí potěšila tím, že to nevadí, na výbavičku je času dost a ona nám bude postupně radit, co pro miminko určitě mít a co se zas tak moc nevyužije. Tak jsem se uklidnila a byla ráda. Jedna těhulka je na tom stejně jako já, taky na miminkovské nákupy zatím neměla čas. Na kurzu je nás celkem šest a jsme všechny okolo stejného týdne těhotenství, což je taky vynikající, čekají nás stejná vyšetření a trápí nás přibližně stejné neduhy. Takže si o tom můžeme pěkně popovídat. Jak se díváte na předporodní kurzy vy? Také jste je absolvovaly nebo se vám to zdá zbytečné? A jaký jste z nich měly pocit?
Focení
Na focení ve atelieru FOTOPROMĚ jsem se moc těšila a zároveň obávala. Jak jsem psala minule, nejsem fotogenická a úsměv na povel moc neumím. Musím ale složit poklonu celému týmu. Nejprve mě čekalo nalíčení od profesionální, milé paní vizážistky a pak to přišlo. Nastoupila jsem před pana fotografa. Ze začátku to šlo ztuha, ale jak plynul čas, tréma mě opouštěla a já se postupně uvolňovala. Nemůžu se dočkat, až fotky uvidím. A konečně jsem se seznámila s editorkou Babywebu Janou a druhou těhulkou Klárou. Tímto bych chtěla všem poděkovat za příjemně strávené chvíle.
Těhotenská cukrovka
Ten další týden mě čeká zátěžový test na těhotenskou cukrovku. Z netu jsem moc příjemné vzpomínky ostatních těhulek nenašla. Toho báječného nápoje se moc nebojím, spíš mě děsí představa, že mám být tolik hodin nalačno. To mi v tomto mém požehnaném stavu dobře nedělá. Když mám jít ráno na krev buď kvůli endokrinologii nebo hematologii, vůbec se na to netěším, a i když se hned po odběru snažím tu energii dohnat, už jsem celý den taková nepoužitelná. Není mi dobře, jsem malátná,… Naštěstí mi bude dělat doprovod manžel, tak to snad zvládneme.
Mějte se krásně, za týden zase napočtenou
Iva
-352x198.jpg)
