Iva na dovolené

KLUB TĚHULEK! IVA Tak si představte, jak jsem dopsala minulý blog, přišlo mi, že cítím pohyby. Jako by slůně říkalo: „Ale mamko, já jsem přece tady.“ A od minulého pátku jsem si jistá, že naše sluníčko cítím a dost. Buď to bude boxer nebo fotbalista. Akorát budoucí tatínek nic necítí. Jakmile mi dá na bříško ruku, naše dítko přestane, anebo to druhý člověk ještě nepozná a cítím to jenom já uvnitř. Docela mě to mrzí, David je vždycky zklamaný. Doufám, že to nebude dlouho trvat. Navíc jsme konečně po třech měsících dojeli na dovolenou k mému taťkovi, tak jsem doufala, že by si tento zážitek se slůnětem mohl užít i on.

Ultrazvuk
Tento týden jsme se nemohli dočkat na ultrazvukové vyšetření ve 21. týdnu. V úterý byl ten slavný den. Sice měli v Prenatalu hodinu zpoždění a já už nevěděla, co s nohama. Mám totiž „za normálních okolností“ syndrom neklidných nohou a teď v těhotenství je to mnohem horší, dokonce mi v noci přijde, že se mi to dostává i do rukou. Na to nejsem zvyklá, takže jsem nevím, co s tím.

Čekání na ultrazvuk se ale vyplatilo. Koukali jsme, jak nám dítko vyrostlo a nemohli se nabažit pohledu na něj. Pak přišla manželova prosba, jestli by nám mohl pan doktor pohlaví miminka napsat na papír. Jak jsem psala minule, já to vědět nechci. Pan doktor vykulil oči a říká: „Co jste to za ženskou, že nejste zvědavá?“ Odvětila jsem, že mi stačí, že se nám to konečně povedlo a je zdravé. Navíc, že vím, že je to holčička, protože to bylo to nejkrásnější, nejlepší embryo na celé klinice. Tak to nemůže být kluk.

A když na konci pan doktor sestře říkal, že podle data punkce – kdy mi brali vajíčka na oplodnění, vychází datum porodu na 28.11. a ne na 24.11., jak vyšlo minule, tak ze mne vypadlo, že to nám vyhovuje víc, protože my stejně budeme rodit až v prosinci. Tak to už vůbec nevěděl, co mi má na to říct. Nevím proč, ale mě se listopad jako měsíc nelíbí, tak jsem si říkala, že by slůně mohlo vydržet až do prosince. Ale myslím, že ke konci těhotenství mi bude úplně jedno, co je za měsíc.

Pohlaví miminka nám napsal a vložil do obálky se slovy, že to mám manželovi dát, až si to zaslouží. Což je podle pana doktora, až umyje nádobí, vyluxuje,…. Radši jsem už mlčela zase já, protože to přesně měl manžel ten den udělat. Já totiž šla zpátky do práce a on byl doma a večer jsme chtěli vyjet k taťkovi, tak aby bylo všechno hotové a nezdržovali jsme se s tím.

Na ultrazvuku dopadlo všechno v pořádku, máme zase novou fotku, na kterou se nemůžu vynadívat, i když je tam vidět už jen hlavička a ručičky.

Dovolená
Teď si budeme do konce týdne užívat volna v jižních Čechách, já asi na procházkách s Annie, naším pejskem a fanděním manželovi při čtyřhře v tenisu. Hlavně, že bude klid a pohoda, žádné starosti. Budeme si užívat jeden druhého, i s budoucím dědečkem.

Taky jsme se chtěli jít po ultrazvuku už podívat na kočárky. Vím, že je ještě brzy, ale to víte, mateřství pulzuje celým mým tělem. Když potkáme venku někoho s kočárkem, hned koukám, jaký to je. Ale zatím chceme obejít jen pár největších obchodů, abychom vůbec zjistili, co se teď vyrábí a co by nám vyhovovalo. Pak bude fáze domlouvání a asi vybírání na netu. Rozhodně dřív jak na konci září ho pořizovat nebudeme. Jsem dost pověrčivá a zatím se pořád ještě bojím, když jsme si na slůně počkali takovou dobu. Co jsem od kamarádek dostala pár oblečků, tak jsem to hned dala k tetě, abych to ještě nezakřikla.

Mějte se krásně, užívejte léta a volna