Jak to tak bývá, to nejlepší na konec. V tomto případě bych to ale měla napsat v uvozovkách, protože to rozhodně to nejlepší nebylo! Po všech nemocích obou dětí to konečně vypadalo, že bychom mohli mít chvilku klid…ovšem, chyba lávky!
Ve středu mě začalo pobolívat v krku, tak jsem si vzala Septisan a vypadalo to na ústup. Ve čtvrtek ráno jsem se probudila a nemohla polknout, natož cokoliv polykat (nejen jídlo, ale i jakékoliv pití) a bylo mi jasné, že je zle. Manžel si vzal sick-day, aby se mohl starat o Barborku a já šla poprvé navštívit doktorku, kterou mám tady ve Vídni. Po dvou hodinách čekání mě paní doktorka vyšetřila a konstatovala, že mám angínu jako hrom a že potřebuji antibiotika. Upřímně řečeno, ani jsem neprotestovala! Jen jsem se zeptala, zda je mohu, když ještě kojím? Naštěstí ano, tak nebylo co řešit…
Po dvou dnech „relativního odpočívání“ jsem se cítila fit a po týdnu to vypadalo, že už je vše v pořádku, ale pro změnu začalo být špatně zase Filípkovi – za noc dvakrát zvracel… takže jsme asi do dvou hodin ráno měli co dělat, od praní po převlékání všech postelí, sprchování Filípka. Naštěstí se jednalo „jen“ o střevní virózu, která teď všude řádí a ačkoliv zůstal další dny doma, cítil se už mnohem lépe a když začal zlobit, bylo jasné, že máme vyhráno.
Vzhledem k tomu, že jsem ještě byla oslabená po angíně, tak mi v sobotu začalo být opět „divně“ a k večeru už jsem měla teplotu 38° C a bolel mě žaludek… nejspíše jsem chytila stejnou virózu jako Filípek, ale díky svému „kachnímu“ žaludku jsem nezvracela, jen mi nebylo dobře a tělo se s tím nakonec vypořádalo samo!
Akční Barborka
Barborka naštěstí našimi nemocemi zůstala nepolíbena. Za což jsem velice ráda, stačí, že má téměř chronickou bronchitidu a s tím spojené problémy s dýcháním. V pátek jsme pak byli na kontrole monitoru. Vše bylo tentokrát v pořádku, ale monitor nám lékaři nechali ještě tři týdny a pokud by bylo i nadále vše v pořádku, monitor bychom při příští kontrole už odevzdali. Budu doufat, že nám to už konečně vyjde! Barborka už je dost aktivní a do kabelů vedoucích k monitoru se zamotává, tím si je vytahuje a monitor nám hlásí falešné alarmy…
A když už jsme u toho, že Barborka je aktivní, bude asi i hůře. Barborka nám začala lézt po čtyřech. Sice to má u nás ztížené tím, že máme po celém bytě dřevěné podlahy, které neskutečně kloužou, ale i s tím si už poradila! Respektive maminka, která ji dává protiskluzové nákoleníky… takže Filípku, máš se na co těšit.
Mějte se moc hezky a příště zase na viděnou,
Lucka, Petr, Filípek a Barborka 🙂
