I kočky se připravují na miminko

Zatím jsem se o tom předtím nezmiňovala, ale máme doma v bytě tři kočky. Všechno pouliční směsky, dvě krátkosrsté sestry kočky a jednoho dlouhosrstého kocourka, všichni kastrovaní, bezproblémoví, k jiným lidem přítulní, neagresivní. To abych předešla případným obavám hned v počátku. V prvním těhotenství se mě právě hodně lidí ptalo, co budeme dělat s kočkami doma a jestli se nebojím toxoplazmózy. Ani jedno mi nedělalo starosti. Naši chlupáči by nikomu neublížili a toxoplazmózu jsem nejspíš prodělala již dříve. Větší starost mi dělalo, jak se naopak s celou situací vyrovnají oni. Vždycky jsme je brali jako členy rodiny, zbavovat jsme se jich nechtěli (proč taky proboha?!) a zároveň jsme chtěli, aby i pro ně byla celá situace co nejméně problémová.

Celé první těhotenství myslím nijak zvlášť neřešily (resp. spíš jsem neměla moc porovnání, na rozdíl od stávající situace, ale o tom níže), narodil se Max a všechno to proběhlo celkem v klidu. Do postýlky či nikam jinam dítěti nelezou (dvě ze tří se mu zejména dnes intenzivně vyhýbají, protože zrovna teď je z něj správný malý hromotluk), takže pohoda. No a přišlo druhé těhotenství a ty rozdíly pro mě byly mnohem patrnější. Víte jak se například říká, že psy nebo kočky často poznají, že je s člověkem něco jinak? Přísně vzato se dá říct, že ten asi třetí test (po dvou negativních) jsem si udělala právě proto, že na mě všechny kočky od rána do večera děsně visely. Což oproti jednomu mazlení denně v konkrétní hodinu, kdy si každá z nich přišla pro podrbání, rozhodně nebylo normální. Bylo až legrační, jak si mě předcházely a i když se normálně všechny tři na jednom místě ne zcela snesou, byl klid, hlavně že mě všechny kočky mohly mazlit. To že jsem tedy těhotná, jsem tušila opravdu dřív, než se na testu objevily dvě čárky. Pomalu jsem si sama nedošla ani na záchod.

Dlouho byl celkem klid až zhruba poslední měsíc se chování jedné z kočiček dost změnilo. Začala se víc a víc prát se svými spolubydlícími, často nervózně pochodovala po obýváku a bohužel to celé vygradovalo tak, že nám začala čůrat mimo kočičí toaletu. Je pravda, že se to dříve jednou či dvakrát do roka stalo, obvykle na jaře, ačkoli je kočka kastrovaná, ale stačilo danou věc nebo místo izolovat a byl pokoj a neopakovalo se to. Bohužel tentokrát šlo o sedačku a tu si těžko někam jen tak schováte. Nebudu zastírat, že mě to dost trápí. V první řadě tu jedno dítě už je a za chvíli jedno malé přibude a tohle je pro mě zcela nepřijatelné. Na druhou stranu kočka není tvor hloupý a nedělá to jen tak proto, že by jí to přišlo jako dobrý nápad. A určitě se nechci dopracovat k tomu, že bych kočičku dávala pryč. Za miminko přece nemůže. S manželem jsme po chvíli zamyšlení došli k tomu, že se čičina jednoduše bojí o pozici ve “smečce”. Tahle konkrétní je totiž dost dominantní, ale ostatní jí dávají poslední dobou dost zabrat a navíc “alfa pár” čeká “mládě”, které určitě zaujme přední příčky naší domácí hierarchie. Jednoduše se bojí, aby neskončila na posledním místě. V tuto chvíli to vypadá tak, že to snad spraví větší pozornost od nás, zejména více mazlení. Doma máme už pár dní klid, tak snad to udržíme a neproběhne už žádná další “nehoda”.

Jinak u mě zatím žádná zásadní změna. Bříško se mi už dost napíná, což jsem čekala až za nějaký ten týden. Do kopce s kočárkem se už regulérně zadýchávám. Mám směšně nízký tlak, který mi sem tam přivodí motání hlavy či zatmění před očima. U naší osobní váhy jsem ráda, že jí došly baterie, ovšem bohužel dnes v poradně mě ta krutá pravda dohnala. Ale nic zásadního mi není a vlastně současné tempo domácnosti mi moc neumožňuje se nijak důkladně zkoumat. Miminko se mi ale sem tam rozhodně nezapomene mocným čutnutým pěkně připomenout.

Přeji Vám všem i Vašim domácím mazlíčkům krásný jarní týden, Linda.

Linda právě prožívá 24. týden těhotenství. Vy také? Chcete vědět, co se v tomto týdnu děje s vaším tělem?