Hospitalizace
KLUB TĚHULEK! DENISA Tak opět je všechno jinak, než jak jsem si představovala. Ne nadarmo se říká: „Člověk míní, pán bůh mění.“ 😉 Můj dnešní příspěvek sice ještě píšu z domu, ale v době, kdy vy ho čtete, já si už „užívám“ nemocničního lůžka v pražském Motole.
Foto z ateliéru Fotopromě.cz
Páteční kontrolou jsme v tomto zařízení strávili 4,5 hodiny! A to podotýkám, že pouze v prenatální poradně, bez UZ, pouze s natočením CTG. Byla jsem objednaná na 9:30 hod., to mi natočili monitor a do 14:00 jsem pak už jen čekala a čekala a čekala a říkala si, že to snad už není možné, že to si fakt nezasloužím. Manžel byl taky značně nervózní, protože si myslel, že se vrátíme domů brzo a ještě stihne nějakou práci. Když jsem se při objednávání snažila sestřičku přesvědčit, aby mi dala pozdější čas, že jedeme až z Hradce, odsekla mi jen, že to musí psát popořadě. No, kdybych bývala přišla až třeba ve 12, šla bych na řadu v podstatě skoro ve stejný čas (moc pacientek už po mně nezbývalo), jen bych si ušetřila 2,5 hodiny zbytečně prosezené v čekárně. Bylo to opravdu úmorné, z těch tvrdých židlí mě pěkně bolela záda a ani občasné procházky moc nepomohly, navíc ten náš malý neposeda se neustále v bříšku vrtěl a kopal. Asi se mu to taky nelíbilo a ani se nedivím. Skoro ho však začínám podezřívat, že má vůči této nemocnici nějakou averzi – vždy když tam jedeme, je neklidný už celou cestu v autě a teď naposledy se vrtěl a tlačil tak, že jsem myslela, jestli už nechce náhodou ven. 🙂
Závěrem kontroly bylo, že mi stanovili datum přijetí na středu 12. 11. Kdybych paní doktorce lépe porozuměla a nemyslela si, že mě chce objednat pouze na UZ, mohla jsem si ještě alespoň jeden den ušetřit a nastoupit až ve čtvrtek. 🙂 To už je ale jedno, nedá se nic dělat. Pozitivní věcí (alespoň pro mě), kterou jsem se dozvěděla, je to, že můj porod bude plánovaný. K císařskému řezu prý zatím důvod není, rodit budu „normálně“, ale naplánujeme přesně kdy, protože vzhledem k srdeční vadě miminka je potřeba, abych porodila v pracovní den a v pracovní dobu, kdy na dětské kardiologii bude kompletní personální obsazení a ne jen služba. Tím nám tedy odpadávají starosti s manželovým ubytováním v Praze a každodenním očekáváním, jestli už to bude nebo ne. Já za sebe z toho mám opravdu radost, že budu vědět, kdy se malý narodí. Více podrobností se dozvíme snad při příjmu, to mám naplánovaný i UZ, aby se zkontrolovalo, jestli mrňousek za těch 14 dní nějak vyrostl. V pátek však paní doktorka, když mi prohmatávala břicho, říkala, že se jí zdá, že je větší, než co bylo uvedené ve výsledku z UZ z předešlého týdne. Tak doufám, že tomu tak opravdu je, jinak by musel na svět asi hned.
Doma tedy ještě dolaďuji poslední věci, ještě zde musím manželovi nachystat tašku s oblečením pro malého, až si pro nás pak někdy pojede, a musím ho náležitě poučit, jak se mi tu má o všechno starat. 🙂 Já snad už mám všechno s sebou nachystané. Škoda jen, že si nemůžu zabalit i našeho malého psíka. Z mé nepřítomnosti bude nejvíce smutný právě on. Snad jako kdyby tušil, že mu na nějaký čas zmizím, se posledních pár dní ode mě nehne, pořád by se mazlil, a když si někde sednu, hned je u mě a co nejvíc se ke mně přitiskne. Jsem tedy zvědavá, co řekne tomu, až se nás pak vrátí domů o jednoho víc. Teď je zvyklý, že je v podstatě středem naší pozornosti a pak se o ni bude muset dělit. Ale rozhodně není hloupý, už teď určitě moc dobře ví a cítí, že máme dalšího člena rodiny schovaného v bříšku, protože na to mi dává opravdu velký pozor, a tak věřím, že si na něj zvykne i mimo bříško. 🙂
Jsem zvědavá, jestli příště budu psát ještě jako 2v1 nebo zda se už budu moci pochlubit novým človíčkem.
Mějte se krásně!
Vaše ještě stále těhulka Denisa
Denisa právě prožila 38. týden těhotenství. Chcete vědět, co se v tomto týdnu děje s vaším tělem?
