Létání se možná dotknu, pokud si ho úplně nenechám na jindy, ale rozhodně se dnes spíše vypláču.
Nějak se mi to totiž ještě nepovedlo po prožitém šoku. Jinak se asi prohlídce bytu, kam jsme se plánovali s dětmi nastěhovat, říct ani nedá.
Poté, co jsme odtamtud odjížděli, jsem si několikrát opakovala, že jak jsem stará, tak jsem blbá – a to i bez prominutí. Člověk opravdu nemá říkat hop, dokud nepřeskočí. A my se stěhovat nebudeme.
Už víme, proč tenhle byt zatím padl i na několikerého v pořadí – tedy, proč jej ti, co vyhráli před námi, nechtěli.
Tomu byste prostě neuvěřili. Jak mohou nabízet k pronájmu něco takového, je mi záhadou. Představují si za to částku, na kterou bezdomovec nemá, ale neumím si představit někoho jiného, kdo by na takovém místě chtěl dobrovolně bydlet. Snad opravdu jen někdo, kdo touží po teplé vodě a je mu jedno, kde se k ní dostane, nebo se chce vyhnout mrazům. Ale pochopila jsem, že teplo se rozpočítává podle podlahové plochy, tedy by částka nemusela být malá, protože byt je poměrně velký. Takže bezdomovec na takové bydlení zase nemá.
Jenže my, přestože jsme zoufalí, takhle zoufalí zase nejsme. Tedy, jsme, ale v zájmu zdraví mě jako astmatika a dětí, to nepřipadá v úvahu.
Abyste měli představu. Ten byt měl být 3+1. To nebyl ani náhodou. Tři místnosti tam sice jsou, ale ono +jedna není pokoj ani jeden. V bytě totiž zcela chybí kuchyň. Je tam místnost, v níž je skříňka a na ní pracovní deska – ovšem pouze s dírou, nikoli dřezem. Ten tam ovšem není moc ani potřeba, protože do místnosti není přivedena žádná voda. Taktéž je to se sporákem – zkrátka není. Natož nějaká trouba. Jediné místo, kde je voda, je koupelna. A z toho důvodu je v koupelně dvojdřez – takový ten smaltovaný. Také je tam malý bojler a „na tvrdo“ ke dřezu přivedené trubky přímo instalované na dlaždičkách. Ale to by se přinejhorším, ještě dalo. I vodu by si člověk do kuchyně klidně z koupelny přinesl, popřípadě umyl nádobí ve škopku nebo v koupelně… jenže korunu celému bytu dává plíseň – jak ta, co je ve společné chodbě při příchodu k bytu, stejně tak ta v bytě. Navíc v místnosti, kde je plíseň, ač je největší, je další úskalí, s dětmi nemalé a špatně řešitelné: okna jsou v takové výšce, že náš 90 centimetrový Adam dosáhl na kličku otvírání okna už při návštěvě. Trnula bych hrůzou, kdy se okno naučí otevírat a z podkrovní místnosti mi vypadne na zahradu. Kličky bych musela odstranit a místnost vůbec nevětrat. Ha hááá, že?!
Takže suma sumárum, pokud tedy jednu ze tří místností počítám za kuchyň, pak je to jen 2+1, že? Asi někdo na Městské části úplně neumí počítat. (Ačkoli předsíň by se asi za kuchyňský kout dala předělat mnohem lépe, než ona místnost, co se za ní vydává.)
Co pro nás byl dále šok, bylo to, že Městská část nemá zájem byt žádným způsobem uvést do nějakého obyvatelného stavu. Chtějí rekonstruovat celý bytový dům, ale dům o třech bytech jim spočítali prý na několik desítek milionů, na což nemají.
Sice je na jednu stranu chápu, ale jestli čekají, že do toho člověk vrazí vlastní prostředky a oni nabídnou nájemní smlouvu maximálně na rok, tak jsou opravdu neuvěřitelně naivní – do toho půjde někdo jen z čistého zoufalství, ale pak předpokládám, že na takovou opravu opravdu nemá prostředky, asi jako my. Ovšem nabízí se, jak bude dům vypadat, čím déle bude neobydlený.
A pro naší potřebu bydlet cca do konce roku někde, tj. než se dostaví náš domeček, než by se TOHLE dalo do pořádku, myslím si – a doufám, že už to ani nebude mít cenu, protože budeme za půlkou doby naší výstavby – alespoň tak to vidí náš pan stavitel.
A tak jsem to sfoukla s tím, že tak věci nemají být. Asi se tu máme trápit dál…
Nemusím snad ani říkat, že mi to zas vzalo hodný kus energie, kterou mi dala dovolená. Ze zoufalství jsem se zapsala do rekvalifikačního kurzu. Dnes jsem byla na prvních přednáškách a bavilo mě to. Alespoň mám pocit, že pro sebe něco dělám. Uvidíme, jestli to někdy k něčemu bude…
Nezlobte se, ale létání si opravdu nechám na jindy…až budu mít náladu zase trošku „létat“.
A teď jdu vyhlížet ty lepší zítřky. Kdeže jsou?! ;o)
Zuzana
