Horší je to se mnou, alergie už se začíná pomalu projevovat a mám dost často plný nos, ale musím to nějak vydržet, protože kotě je ještě příliš malé na to, abychom ho šoupli ven na mráz. Stejně budu nakonec nejvíc trpět já. Kotě jsem si moc oblíbila a až bude mňoukat venku, abychom ho pustili dovnitř, bude mi krvácet srdce. Dokonce mám výčitky, že občas myslím víc na kotě než na miminko. Ale je mi jasné, že až bude prcek na světě, role se obrátí a možná mi to nakonec pomůže i s odlukou od kotěte.
Minulé pondělí jsem byla na první prohlídce ve „svojí“ porodnici. S paní doktorkou jsem byla spokojená a stejně tak i s jejím doporučením, abychom se viděly až za 14 dnů. Nicméně ještě ve čtvrtek si mne pozvala na sono a dokonce mi udělala i 3D, které jsem vůbec nevyžadovala. Dostala jsem 3 krásné fotečky našeho miminka. Myslím, že tatínka nezapře, alespoň na sonu má místo nosu bambulku stejně jako on. Akorát má dost velký i spodní ret, tak nevím. Habsburské geny v rodině nemáme ani jeden. 😉
Už se moc těším, až toho našeho drobečka uvidím na vlastní oči.
Další novinkou je moje návštěva v profesionálním fotografickém ateliéru u kamarádky. Moc jsem si přála mít alespoň 2-3 hezké fotky s bříškem. Přítel to moc neschvaloval, ale ve všem ustupovat nehodlám. Až takový finanční výdaj to nebyl a jednou se na ně myslím podívá rád i on. Nicméně focení s takovým pupíkem už vůbec nebylo jednoduché. Některé pózy byly tak krkolomné, že než fotka vznikla, musela jsem si několikrát odpočinout a vydýchat se. Je zvláštní, jak strašně nepohodlná póza může ve výsledku vypadat jako naprosto přirozená.
Poslední a největší zátěží minulého týdne pak byl výlet s přítelem a jeho spoluhráčem za Brno, kde hráli pro vybranou společnost. Jelikož jsem těhotná, je mým úkolem odřídit cestu nazpět. Musím říci, že většinou s tím problém nemám a kluky si vždy ráda poslechnu. Nicméně tentokrát to bylo nad mé síly. Šla jsem si lehnout celkem včas, ale hluk z okolí mi stejně moc spánku nedopřál. A pak přišel přítel. Bohužel tentokrát slavil až moc bujaře a já celou noc běhala kolem něho, spala jen 3 hodiny a pak musela odřídit další 3 hodiny v autě. Pupík už je dost veliký a mám co dělat, abych se vlezla za volant a zároveň dosáhla na pedály. Navíc se mi při tlaku pásu chce neustále čůrat a nebýt výborného overball míčku na oporu zad, jízdu bych neměla šanci vydržet. Takže s doprovodem kluků na hraní je konec. Stejně už mám porod „na krajíčku“.
Nyní si hodlám dát oraz od všeho a plně se ponořit do odpočívání a pohodového očekávání příchodu našeho miminka.
To samé přeji i vám ostatním.
Vaše bloggerka Zdeňka
-352x198.jpg)
