Hanča ve 14.tt – Šla bych na potrat?

Týden začal oslavou mých 29. narozenin. Pořád říkám, že budu pěkně stará prvorodička! Ale mini oslavu ve Vyškově jsem si užívala, ta s mou rodinou v Brně mě čeká až o víkendu. Bříško zatím vůbec nemám, kila nahoře taky ne, tak si občas něčeho nezdravého zobnu.

A další den je to tady – NT screening v Brně, kam mě doprovází i můj přítel. Kvůli dalším hodně přesným událostem, nebudu uvádět ani jména doktorů ani centrum, kde jsem byla. Nechci nikoho poškodit, ale myslím si, že se ke mně zachovali dost neprofesionálně a značně mě to ovlivnilo do dalších týdnů. Ale nepředbíhejme. Hezky popořádku!

Všechno začíná nevinně. Nejprve mi odeberou krev, peníze i těhu průkazku a pošlou mě zase čekat. Za chvíli mě volá mnou vyžádaný pan doktor. Ani nepozdraví a začne:

„Paní magistro, vy máte Alportův syndrom. To jste si dovolila otěhotnět?“

Oněmím. Následuje další otázka: „Kdyby to mělo vaše dítě, šla byste na potrat?“ Ježíš, jak to mám asi vědět. Ještě mě ani nevyšetřili a už pomalu posílají na potrat? Stěží potlačuji slzy a jdu se položit na lůžko jak zpráskaný pes.

Teď musím odbočit trochu do minulosti, abyste situaci rozuměli. Odmala mám bílkovinu (jednou i krev) v moči a 50% nedoslýchavost. Ve 12 letech naznali, že se jedná o mutaci Alportův syndrom, v mých 17 let mi udělali biopsii ledviny s výsledkem, že tuto mutaci mám na 100 %. Léčit se to nedá. Na genetice si nebyli jistí, zda je to dědičné. Ale v celém našem rodě (až do 17. století) jsme nenašli předka s hluchotou a brzkým úmrtím. Dělali jsme si totiž genealogii s ohledem na můj zdravotní problém.

Problém spočívá v tom, že tento syndrom je často vázaný na chromozom X a tudíž chlapci s touto nemocí mají horší prognózu a výhled do života. Obvykle brzy ohluchnou a do 20 let života jim selžou ledviny. Končí na dialýze ledvin. To nejsou zrovna dobré vyhlídky…

Ale zpět k mému vyšetření. Pan doktor mi přejížděl po břiše, občas něco zablikalo, jednou asi pustil Doppler soudě podle hlasitosti tlukotu srdíčka. Nic neříkal. Já se snažila nebrečet. Když v tichosti skončil, pouze jsem se zeptala, zda šlo poznat pohlaví.

„Ano, a to je ten problém. Je to bohužel kluk!“

Fakt super sdělení, jakou lásku nosím v bříšku. Opět jsem zůstala jako v mrákotách. Následovalo sdělení, že mi na genetice vezmou krev a pošlou na rozbor DNA, kde se zjistí, kde přesně „sídlí“ má mutace. Podle toho se určí pravděpodobnosti, zda to zdědí můj chlapeček. Kdyby byla vysoká pravděpodobnost, odeberou krev z placenty malému. A pak se můžeme rozhodnout, zda si ho necháme. Výsledky mého testu DNA budou nejdřív za měsíc v prosinci.

Cože? Měsíc v nejistotě?

Jsme vypakování na chodbu, kde si nás přebere genetika. Berou mi další krev. Nikdo nám toho moc neřekne. Pouze nás objednají za měsíc a my odcházíme.

Asi žádnému rodiči nemusím vysvětlovat, jak mi bylo. Venku už jsem pláč udržet nedokázala. Přítel se bleskově rozhodl, že do práce už nepůjde. Donutil mě vyrazit na procházku na Macochu, ačkoliv jsem měla sto chutí si doma zalézt do peřiny a prolít moře slz. Snažil se mě uklidnit, že malý to vůbec nemusí mít a že nemá smysl spekulovat nad potratem už teď.

Přiznám se, že ten den stál za prd. Pořád jsem se dívala na jediný UTZ snímek mého chlapečka, mého broučka a nemohla uvěřit, že se mi může brzy zhroutit vysněný svět.

Zbytek týdne mám v mrákotách. Z nervů jsem zhubla další kilogram, ale zase si ujasnila, že svého ještě nenarozené broučka doktorům nedám. Je náš! Bude to náš Adámek, jak padlo rozhodnutí o jménu. Budeme Háňa, Váňa a Áďa. To zní krásně!

O víkendu proběhla oslava mých, sestřiných a bráchových narozenin u našich v Brně. Jsme všichni listopadoví po 7 letech od sebe. Podotýkám, že naši to takto statisticky neplánovali. Dostáváme první malé dárečky pro malého. Modré rifličky a pidi ponožky mě rozněžní. Budeš krásný chlapák, Adámku.

Jaké budou další týdny? Zvládnu to měsíční čekání?

Hanka

Hanka má za sebou 14. týden těhotenství. Chcete vědět, co se v tomto týdnu děje s vaším tělem?

Zdroj: Profimedia.cz