Hanča v 5. tt – Křeč, křeč a zase jenom křeč

KLUB TĚHULEK HANKA prvním testíku se objevil prťavý dušík, ale až po limitu. V dalším týdnu tak nastává mé zběsilé testování. A nejen to – přidal se k tomu nečekaný a nevítaný host – noční křeč.

Během 5. tt jsem testovala asi 4x. Čárka mi připadala pořád děsně slabá. Já nemohla výsledku uvěřit a hrozně jsem se bála, že mám třeba jen cystu. Už jednou jsem zažila, co je to mít cystu a šíleně krvácet. Dokonce tak moc, že jsem omdlela, upadla do bezvědomí a zvládla si nadvakrát zlomit čelist.

Navíc mě tento týden čekala svatba kamarádky v roli svědkyně a návštěva klientů v Praze i s přespáním. Takže testovat nešlo vždy a já chtěla vědět, zda si mohu dát skleničku na přípitek, či musím abstinovat.

Testy ale naštěstí sílily, pomalu, ale přece jen mé oko něco vidělo. Resp. chtělo vidět. 🙂 Vyzkoušela jsem různé značky podle rad maminek v diskuzích. Nakonec se mi osvědčily ty z DM.

Voláme záchranku

Kromě radostných zpráv, ale přišly první komplikace. Dostavily se mi každonoční křeče. Vždy tak kolem jedné v noci jsem se vzbudila se strašnou bolestí v podbříšku. Běžela jsem úprkem na záchod a očekávala krev. Naštěstí ani kapka! Bohužel se mě tato scéna nevyhnula ani při přespání v Praze, kde jsem nechtěla vzbudit ostatní nocležníky. Tak jsem se jen točila ze strany na stranu a tiše úpěla.

Jenže mělo to být ještě horší! Dodnes si pamatuji ten večer. Přítel se ještě koukal na film a já už se chystala spát. Trošku neobvyklá situace u nás, kdy já chodím spát výrazně později než on. Jsem typická noční sova! Ale ještěže to tu noc bylo naopak.

Neuběhla snad ani hodina od usnutí a já se budím s klasickou křečí. Běžím na záchod, jenže tentokrát mi nejde čurat. Jak moc mi to připomnělo tu lednovou noc, kdy mi takto praskla cysta a já skončila v nemocnici.

Plazím se do koupelny, teče ze mě pot, a tak si lehám na studené kachličky. Přibíhá přítel. Znovu zkouším jít na záchod. Nic. Dovalím se do postele a padnu. Před očima mám mžitky, chvěji se zimnicí a přitom mě zalívá pot. Snažím se zformulovat větu: „Volej záchranku!“ A to k doktorům ráda nechodím.

Naštěstí přítel zachoval chladnou hlavu. Po chvíli cítím, jak mě omývá ručníkem. Zimnice ustupuje, pot mizí a po chvíli slábne i ta bolest. Jdu na záchod a sláva, konečně se vyprázdním. Rovněž bolest ustává a já se tak zavrtávám ke spánku. Avšak na závěr padlo jedno rozhodnutí: „Ráno se jede na gynekologii!“

Co mě čekalo u mé doktorky? Tak to vám prozradím v příštím týdeníčku.

Hanka má za sebou 5. týden těhotenství. Chcete vědět, co se v tomto týdnu děje s vaším tělem?