Hanča v 18.tt – Dáváme vědět světu o našem zlatíčku

(Hanka píše svůj deníček zpětně, proto se v textu mluví i o Vánocích)

Fotkou v úvodu tohoto článku jsme 13. 12. světu (rozumějte na Facebooku) oznámili, že čekáme miminko. Přítel k tomu vymyslel i hezký text. Tady je:

„Při cestě životem občas nalezneme nové přátele, nebo nepřátele. Někdo se v našem životě jen mihne a někdo si nalezne natrvalo místo v našich srdcích. Naši cestu životem zkřížil pasažér, rozhodně né černý, a usadil se jednomu z nás v bříšku. Jen podle fotky nevíme u koho.“

Po zveřejnění této fotky se mě někteří ptali, kdy už budu mít první trimestr za sebou? Musela jsem jim se smíchem vysvětlovat, že už jsem bez mála v půlce těhotenství. Chápu, že mé bříško tomu moc nenasvědčuje. A váha už vůbec ne! Přítel vypadá možná těhotněji než já. 😀

Znamenalo zveřejnění snad to, že nám dorazily výsledky mé krve? To vám zase povyprávím podrobnou story z nejmenovaného centra prenatální diagnostiky v Brně.

13. 12. jsme se měli dostavit na kontrolní ultrazvuk malého a že nám budou sděleny i výsledky. Přítel jel naštěstí se mnou, za což mu znovu děkuji. Na řadu jsme šli brzy. Už ve dveřích mi doktor hlásí, že výsledky nemá a uděláme jenom UTZ. Jsem smutná. Měsíc čekání a stále nic nevíme.

UTZ ale neukáže žádné anomálie a my jsme posláni opět na chodbu. Nikdo nám nic neříká, nevíme, na co vlastně čekáme. Po asi dvou pacientkách a 30 minutách čekání vychází sestřička, kouká na nás a ptá se: „A vy jste kdo?“ Zaskočeně ji říkám, že jsme byli vevnitř a čekáme, až mi vrátí těhotenskou průkazku. V tu chvíli se rozpomene a začíná drmolit něco o tom, že snad mé výsledky existují a jen hledají někoho kompetentního, aby nám dokázal výsledek přetlumočit. Pak odchází.

Já čučím. Někoho kompetentního? To je to tak zlé? A mají, nebo nemají ty výsledky? Už tady ničemu nerozumím a připadám si jen jako platící zákazník, který ale na oplátku dostává  špatnou službu.

Uběhlo dalších 15 minut, než se sestřička znovu objeví. V ruce má mou průkazku a tentokrát povídá něco v tom smyslu, že výsledky definitivně nejsou a ani do porodu nebudou. Nakonec se dovídáme, že testy jsou tak náročné (především finančně), že se nedělají na počkání a jejich zhotovení může trvat i rok. Mé prenatální centrum ale zatlačilo na laboratoř, která testy provádí, a že snad tu budou do 31. ledna 2019.

Sedím jak omráčená. 31. ledna přece budu v 25.tt, to už se o žádném potratu ani mluvit nedá. Vyšetření krve malého se tak nedočkám vůbec, kdyby byly mé výsledky špatné… Co teď?

Paradoxně ze mě částečně napětí padá. Vesmír rozhodl za nás. Výsledky se včas nedozvíme, takže volba jít/nejít na potrat taky padá. A tak večer vše veřejně oznamujeme. Samozřejmě tyto detaily si necháme jen v nejbližší rodině. Až dneska je sděluji veřejně.

Snad to byl stres předešlých dnů, nebo menší hádka s přítelem o jméně maličkého, co zapříčinilo, že mi vyrašil první opar na rtu v těhotenství. Zase strachy jančím, zda to neublíží malému. V nějaké hloupé diskuzi jsem totiž vyčetla, jak je opar do 20. tt nebezpečný pro nenarozené mimi a já jsem teprve na konci 18. tt. Ach jo. Bude těm nervům někdy konec?

Tento týden ale ještě nekončí. Je vůbec nabitý na zážitky. Ocitla jsem se poprvé před televizní kamerou. Naštěstí ještě před tím, než mi vyrašil opar. Dostala jsem možnost prezentovat projekt Muchlinka v ostravské televizi TV Polar. Velice zajímavá zkušenost, co navíc rozptýlila mé chmury. Alespoň na chvilku…

Co myslíte, dozvím se vůbec výsledky do porodu? Jak jsem se vypořádala s novými informacemi a oparem si povíme zase příště.

Hanka má za sebou 18. týden těhotenství. Chcete vědět, co se v tomto týdnu děje s vaším tělem?

Zdroj: Profimedia.cz