Expedice Apalucha a opuštěná maminka

Když kamarádi přišli s tím, že se pořádá expedice Apalucha, tedy tatínci s dětmi na chatě, byla jsem rázně proti. Přeci svoje dítě nesvěřím jen tatínkovi na celý víkend někam na chatu. Pak jsem začala přemýšlet, co všechno bych uklidila, vyprala, vydrhla, předělala, přeorganizovala a tak vůbec. Pak jsem si říkala, že manžel se dokáže o Nikolku postarat, jídlo jim nabalím, dám jí plno oblečení, předám instrukce….. Respektive jsem mu zbytek týdne opakovala, ať na ni dává pozor, nespouští z ní oči ani na vteřinu, pozor na horké nápoje, na stahování věcí z linky, na pejsky, na kabely, na nože, na ostatní děti, aby je při únavě třeba nebouchala (což už nedělá, ale přeci jen), no prostě jsem se snažila vytvořit mu zkrácený manuál k dceři, na který já musela přijít stylem pokus omyl.

Blížil se pátek a čas odjezdu. Byla jsem neskutečně nervózní a přiznává, že jsem chtěla Nikolku chytit a nikam jí nepustit, ale tak přeci musím dát prostor tatínkovi a dceři, aby spolu strávili nějaký čas. Další poznatek, který mi došel, bylo, že kdybych je nepustila, už bych si nikdy nemohla postěžovat, že jsem unavená. Hned by mi manžel, řekl, že si chtěl Niky vzít na víkend, abych si odpočinula a já odmítla. To jsem nemohla dopustit.

Osamělá maminka

Zpět k odjezdu. Myslela jsem, že se rozbrečím. Nikolka srozuměná s tím, že na tenhle výlet maminky nesmějí, mi vesele mávala a úplně v klidu s tátou odjela. Já si dala rychle doma panáka na nervy, převlékla se, zavolala mamince a vyrazila za kamarádkou, která také byla asi po třech letech sama doma. Jako na potvoru jim musela vyjít Apalucha na státní svátek, kdy se v sobotu žádné velké obchody neotvíraly. Takže na nákupy jsme měly asi jen dvě hodiny. Nakonec to stačilo. Aspoň jsem zjistila, že o nic nepřicházím.

Rychlé pokoukání po krámech, večeře a domů. Konečně jsem mohla spát a roztahovat se ve velké posteli. Jenže bez těch dvou mi to nějak nešlo. V bytě ticho a prázdno, i když běžela televize. Usnula jsem až v půl páté ráno. Hrůza.

Místo toho, abych spala a užila si válení u televize, vrhla jsem se na generální úklid s velkým G. Ani jíst mi nechutnalo. Super bylo, že naši úžasní tatínci založili chat a posílali nám průběžně fotky, videa a popisky, toho, co dělají atd. Klasickou Apaluchu ze S tebou mě baví svět, bych asi nezvládla. Takhle jsem byla relativně v klidu. Ne úplně, ale dalo se to.

Čtěte také:

• I mámy potřebují čas samy pro sebe
• Neděste se dětských her „na doktora“
• ANKETA: Komplikuje diagnóza po internetu léčbu?

I když jsem byla z celodenního úklidu totálně vyřízená, usnula jsem až v půl třetí ráno. Musela jsem si vzít aspoň kinedryl, jediný prášek, který byl aspoň trochu na spaní. V neděli šílený vichr a žádné zprávy. S ostatními maminkami už jsme byly lehce nervózní. Nic se samozřejmě nedělo, tatínkové měli totiž plno práce s balením a naháněním dětí do aut.

Když se ta moje dvě zlatíčka vrátila do vypulírovaného bytu, nemohli věřit vlastním očím. Nikolka se ode mě celou neděli nehnula a překotně mi vyprávěla, že viděli slona, pouštěli draky a byl tam rozbitý kolotoč, který musí pánové spravit. Manžel jen kroutil hlavou, protože skoro nic z toho se nestalo.

Každopádně nadšení byli všichni. Nikolka má nové kamarády, tatínkové si to užili a maminky uklidily. Už se těším na příště. Ale chtělo by to méně úklidu a více JÁ programu.

Báječným tatínkům zdar

Monča a Nikolka