Eminčiny první zážitky

Kočárek už brázdí okolí poměrně často. Vyhovuje nám všem a i malé se v něm líbí. Ale než ji do kočárku dostanu, tak je neskutečný řev. Venku na čerstvém vzduchu se jí ale spinká líp, jak doma. A tak máme za sebou i pár výletů. První vyjížďky byly jen tak, kolem dokola, sem a tam tady na vesnici. Zjistily jsme, kudy se nám bude jezdit líp, kde nejezdí tolik aut, kde nejsou velké kopce a kde to víc drncá. No a do pole s kočárkem se nám sice taky daří jezdit, když jdeme venčit psiska, ale není to žádná sláva, hlavně, když není hezké počasí.

Prvním velkým zážitkem pro Emu bylo dětské maškarní. Ještě sice nevyužila možnosti masky, ale i tak jsme ji nastrojili, protože bylo jasné, že ji všichni budou chtít vidět. Měli jsme tam sraz s dalšíma maminama, ale nečekaně před odchodem si malá usmyslela, že má hlad a tak jsme dorazili prostě pozdě. Všichni malou nutně potřebovali vidět, fotit si ji a malá spala a spala. Vydržela krásné 4 hodiny být hvězdou odpoledne.

Další výlet byl sportovní. Honza má rád rychlá auta a jeho zálibou je jezdit po rally závodech a sám se i některých účastní. Minulý rok se zúčastnil závodů Ve stopě Valašské zimy, která se každoročně opakuje a tak tam nechtěl chybět ani letos. Chytlo ho to víc, jak závody do vrchu, které jezdil dřív. Rozdíl mezi tímto rokem a tím minulým byl v tom, že letos nebyl sníh. A tak jsme vyrazily s Emou fandit tátovi. Auto jsme viděly už z dálky, protože na obou zadních dveřích měl nelepené mezi všema reklamama i Emino jméno. Ema opět byla šikulka a vydržela spinkat v kočárku dlouho. V autě jezdí kočička naše už od narození.

K paní doktorce, na nákupy, k babičce na oběd a tak všude možně. I u pana faráře už s námi stihla být, kde vydržela krásně spinkat ve vajíčku, dokud jsme nedomluvili křtiny, neprobrali další sezení ohledně svatby a domluvili si další termíny. Ono pokud je malá dobře napapaná, je to prostě zlaté dítě. Ale ne vždycky se nám podaří se napapat dobře a to je pak peklo.

No a zrovna teď máme podle laktační poradkyně nejspíš laktační krizi. Není to sice stoprocentní, radila nám zatím po internetu, ale pokud se nebude tato krize lepšit, budeme se muset sejít a probrat, co je všechno špatně. No jenom se teď modlím, abych nemusela začít přikrmovat, když už jsme si společně to kojení tak vybojovaly. No a poslední dobou jsem díky neustálému křiku a pláči doma začala uvažovat co s tím. Pořídila jsem si šátek na nošení a zkusila si malou navázat. Na prsou jí bylo vždycky nejlíp a v šátku krásně spinkala, důležité ale bylo, abych si ji navázala najezenou, což znamenalo, že usnula ještě před vázáním. Ale pak jsem mohla alespoň trošku fungovat.

Na nošení po venku až budeme zase absolvovat procházku se psy do pole jsme pořídili ergonomické nosítko, tam mi malá křičela, jenže nevím, jestli to bylo nosítkem, nebo tím, že jsem ho zkoušela před kojením a byl hlad :-D. Takže odteď ze mě bude další nosící máma a jsem ráda, že tyto možnosti jsou. Ale kočárku se nevzdám a odnaučovat ji nebudu, chci si užít i tu možnost, povozit ji a nejenom já ji v kočárku vozím.