Dva v tom: „2 týdny do dne D“

Foto z ateliéru rodinné fotografie Fotopromě.cz

Jsem celkem akční budoucí maminka, takže navštěvujeme naše přátele, které po porodu třeba delší čas neuvidíme. Doháníme to vše na poslední chvíli. Navštěvujeme různé restaurační zařízení sami či s rodinou, abychom ještě ochutnali nějaké to skvělé jídlo a pití, protože nevíme, kdy se zase někam dostaneme a rozhodně si tu sklenku vínka či piva neodepřu! Večer pak čekám, jestli už náhodou nerodíme a ono stále nic!

Abych nepsala jen o tom, jak je mi furt jen skvěle :-), tak večery bývají už trochu krušnější. Chodím spát po půlnoci, ona mi to totiž ta malá rošťanda ani dříve nedovolí. Zkouším na ní různé spací finty, ale když se vám chce prostě na malou, tak se zvednout z té postele musíte, dojít si na záchod a s uspáváním můžete začít znovu. 🙂 Na pravém boku už spát nemůžu, protože jsem zjistila, že mě začne hrozně pálit žáha, takže věčně na manžela vystrkuji zadek, protože můžu spát už jen na levém rameni na břiše, tato poloha mi celkem vyhovuje a tu provozuji až do rána. Mám před sebou posledních 14 dnů a tak mě začíná už trochu pobolívat po večerech v podbřišku „menstruační bolesti“ – poslíčci, ale jelikož to není něco, co by se nedalo vydržet, snažím se tomu nepřikládat žádnou váhu, zaspím je a do rána to odezní. Zhoršují se i žaludeční obtíže, jak se mi to tam vše mačká, žaludek trpí a když toho sním o trochu více, či si dám něco kyselého jako je třeba jablečný džus, hned se mi zvedá žaludek, tak s tím teď momentálně válčím.

Konečně jsem také absolvovala 20ti minutový kardiotokografický záznam v poradně na Bulovce, na kterou teď docházím každé úterý ráno. Malou jsme musely se sestřičkou neustále probouzet různým štoucháním či jsem se na jejich pokyny musela začít ládovat sušenkou – to zas nebyla taková potíž. 🙂 Opravdu to pomohlo. Malá čiperka se hned začala hýbat, konečně se křivka pohnula na monitoru a o to jim celou tu dobu šlo. S výsledkem mého záznamu grafu byla paní doktorka nakonec velmi spokojená a po mém důkladnějším vyšetření ani já prý nevypadám, že bych měla každým dnem porodit. Takže to zatím vypadá dobře a já opravdu premiéru filmu 50 odstínů šedi stíhám 🙂 !

A co bych vám ráda sdělila pár dní do porodu?

Závěrem jsem vám budoucím maminkám a těhulkám chtěla říct, že těhotenství není nemoc. Vyhýbejte se hororovým historkám o porodech. Nejdůležitější je uvědomit si, že strach ničemu nepomůže, jen uškodí. Někde jsem četla, že porodní bolesti jsou přímo úměrné stresu, to znamená, že čím více se budete bát, tím více to bude bolet. Vyhněte se různým negativním článkům v časopisech, internetovým diskuzím a neposlouchejte od svých kamarádek špatné zkušenosti – nebo si z toho vezměte zkušenosti a snažte předejít případnému strachu.

Když od počátku svého těhotenství budete předcházet tomu, abyste si ty bláboly na internetu nečetla, neposlouchala maminky, které měly jen samé špatné zkušenosti v těhotenství a při porodu, protože každá to máme úplně jinak, budete na vše lépe připravená a nemusíte si vůbec nic odpírat!
Snažte se toto celé období prožít ve fyzické a psychické pohodě a připravte se na to, že ten jeden den „D“ hrozné bolesti skončí a pak už bude jen dobře. Nepoddávejte se tomu tak, že se zavřete doma a nikam nebudete chodit. Život tím, že zjistíte, že jste „v tom“ přeci nekončí, ale začíná!

„A já jdu umýt koupelnu …“

Vaše Kristýna

Kristýna právě prožila 38. týden těhotenství. Chcete vědět, co se v tomto týdnu děje s vaším tělem?