Dva úspěchy

První velkou věcí, která se minulý týden udála, byla UZ prohlídka v rámci prvotrimestrálního screeningu. Strávili jsme tam asi půl hodinky, ale závěry jsou dobré. Paní doktorka zkontrolovala snad úplně všechno. Srdíčko je zatím krásné, přesně takové jaké by mělo být, pupečníkové cévy máme všechny tři a velikost máme taky úplně ukázkovou. Jak říkala paní doktorka na konci vyšetření, vypadá to nadějně. Není to sice úplně taková pozitivní věta, jakou by člověk chtěl slyšet, ale je mi jasné, že mi nebude takto v začátcích tvrdit, že všechno bude dobré, když ví, čím jsme si prošli. I odběry dopadly dobře, takže máme v podstatě všechna rizika zcela minimální. Odnesly jsme si odtud i tři krásné fotečky, na kterých náš malý buráček vypadá spíše jako malý ufonek :-). (Pozn.: Pojmenování „buráček“ vymyslela moje ségra na základě fotky z prvního UZ, kde ten malý človíček uvnitř vypadal opravdu jako burský oříšek :-))

To mi teď tak připomnělo, že o mém prvním těhotenství se naši dozvěděli, když slavil taťka svoje narozeniny. A o tomto těhotenství se dozvěděli, když zase pro změnu slavila mamka a ségra. Původně jsme to obojím rodičům chtěli dát jako dárek k Vánocům, ale vzhledem ke zmíněným okolnostem jsme museli jít s pravdou ven už dřív. Těžko bych na oslavě jinak vysvětlovala, proč najednou nepiju alkohol. Ovšem toto sdělení už nebylo tak originální jako minule. Okopírovala jsem fotku z ultrazvuku a mamka ji dostala vloženou mezi listy květiny, s kterou jí šel manžel gratulovat.

U tchýně žádná takováto příležitost nebyla, takže jsme při běžné návštěvě vyndali fotku a jen tak mimochodem jí to podstrčili s tím, že to má předvánoční dárek od nás. Původně jsem chtěla být alespoň trošku originální a oběma rodinám poslat fotku poštou, to se ale příliš nezamlouvalo manželovi, asi chtěl vidět jejich reakce naživo :-). Samozřejmě, že jsou všichni nadšení, že jsme se nevzdali a stejně jako my věří, že tentokrát bude všechno v pořádku.

POVÍDEJTE SI S DENISOU A DALŠÍMI TĚHULKAMI V DISKUZI!  

Další událostí uplynulého týdne byl můj úspěšný nákup bot na ségřin maturitní ples. Zní to sice jako celkem banální věc, já jsem však měla pocit, že je to spíše nadlidský úkol. Poté, co jsem oběhla všechny prodejny obuvi (celkem asi 6) v jednom nejmenovaném hradeckém obchodním centru a nikde neměli žádné, které by mě zaujaly, jsem byla opravdu úplně zoufalá. Ples je sice až na začátku března, ale potřebuju si nechat zkrátit šaty, které mám naštěstí už od podzimu, a hlavně mi je jasné, že se za chvíli obchody zaplní jarním zbožím a se společenskými botami bude konec. Myslím, že každá žena přesně ví, o čem mluvím. Vždycky si vysníme, jak by ta daná věc, kterou chceme koupit, měla vypadat a pak jen chodíme zklamané a plné beznaděje po obchodech :-).

Druhý pokus v nákupu bot jsem pak učinila o pár dní později v centru města, kde jsem oběhla také asi 5 obuví, až nakonec v té poslední jedny měli. Nejsou sice úplně přesně takové, jaké jsem chtěla, protože takové se prý letošní sezonu nenosí, ale jsou pohodlné (tzn. že nemají šíleně vysoký podpatek jako většina ostatních), na noze vypadají moc hezky a užiju je určitě i při jiných společenských příležitostech. Takže tento můj nákupní úspěch není sice nic světoborného, ale já z toho mám opravdu obrovskou radost. A člověk si přece musí dělat radost i zdánlivými maličkostmi :-).

Mějte se krásně a příště zkusím napsat něco o tom, jak se mi daří plnit můj plán domácího lenošení nelenošení :-).

Denisa

Denisa právě prožila 15. týden těhotenství. Chcete vědět, co se v tomto týdnu děje s vaším tělem?