> Blogy > Gábina zdraví z Belgie > Druhé snese víc
Druhé snese víc
MIMI LIVE! MAX Docela často si teď uvědomuji, že u druhého dítěte už je spousta věcí tak trošku „jedno“. Oblečení po starším bráškovi? Stačí. Zapomenout zapnout monitor dechu při usínání? Nevadí. Nepřebalit při každém krmení? Nevadí.
Tohle zjištění mi došlo, když jsem převlékala Tobyho a Max začal plakat. Protože nemám další pár rukou navíc (co si budeme povídat, určitě by se hodil), nechala jsem Maxe brečet a v rychlosti dooblékla Tobyho. A samozřejmě, že Max během té chvíle přestal plakat a když „přišel na řadu“, spokojeně spal. Hmm, nejspíš tedy nemusím ihned vyskočit, jakmile Max vydá nějaký zvuk. Na podobné téma přišla řeč i v jesličkách. Rodiče se ptali, v jakém pořadí se krmí miminka. A odpověď byla jednoduchá. Kdo začne plakat první, dostane najíst. Pokud jsou všechny hlídací tety zaneprázdněné, miminko si trošku pobrečí, než přijde na řadu. Přišlo mi to kruté, ale je to realita, jinak se to asi dělat nedá.
Přestože je Max Tobymu někdy až neuvěřitelně podobný, co se týče chování, jsou naprosto rozdílní. Třeba jen krmení. Toby vydržel snad už během prvního týdne spát mezi krmením 4 hodiny. U Maxe jsme se na 4 hodiny ještě nedostali. Mám radost, když jsou to alespoň hodiny tři. Což je docela vyčerpávající, hlavně v noci. Toby se vždy rychle najedl a téměř okamžitě usnul. Max si mlíčko doslova vychutnává. Pije většinou 40-45 minut. Ty tři hodiny mezi krmením počítám mezi od začátku, kdy začínáme krmit. Tudíž na spánek opravdu moc času není. Ale nějakým zázrakem opět ráno vstanu a celý den jsem v pohodě. Ale popravdě, už teď se začínám obávat návratu do práce (30. června je můj první pracovní den), pokud se alespoň trošku nevyspím.
Často teď od známých slýcháváme otázku, jestli si pořídíme i třetí dítě. Konečně tu holčičku. Nejdřív mě napadne, že při našem štěstí by to byl nejspíš znovu kluk. Ale odpovídám jen, že se nejdřív potřebujeme pořádně vyspat. Což každý rodič malého dítěte naprosto chápe.
Nadcházející víkend nás čeká Maxova oslava. Máme potvrzenou účast zhruba sedmdesáti lidí. Jídlo a pití je objednané. Belgický děda vyzvedne Tobyho dopoledne, aby si u nich po obědě zdřímnul a ve dvě byli všichni na místě. Já doufám, že Max bude také spinkat a já budu moct vše připravit, než přijdou hosté. Plány tedy sice jsou, ale už teď si myslím, že Toby po obědě rychle neusne a Max jakbysmet… Protože děti jsou nepředvídatelné. Držte nám palce!
Den po Maxově oslavě jedeme do Čech. Poprvé s dvěma dětmi autem. Raději lítám, už jen kvůli tomu, že autem je to přeci jen časově náročnější. A Toby už není žádné miminko, aby většinu cesty prospal. Na cestování se tedy nijak zvlášť netěším, ale na co se naopak neuvěřitelně těším, je nový člen rodiny. Max je sice zatím ještě nejmladší, ale moje sestra čeká každým dnem svoje první miminko, tudíž Max a Toby budou mít brzy sestřenku nebo bratránka.
Max se začíná vrtět, už je nejspíš čas na další mlíčko…
Mějte se krásně a příště opět na napsanou, tentokrát z Čech.
