Dovolená s batoletem

Foto z ateliéru rodinné fotografie Fotoprome.cz

O víkendu jsme se vrátili z první oficiální rodinné dovolené ve třech. A s Tomem a Anit ani nemohla dopadnout jinak. Byla prostě báječná! Tři dny jsme strávili v safari kempu ve Dvoře Králové (vřele doporučuji pro rodiny s dětmi všech věkových kategorií) a další tři dny pak v romantickém apartmánu pod hradem Trosky. Anit poprvé seděla na kole (v sedačce) a náramně se jí to líbilo. Na druhém cyklovýletě dokonce usnula za jízdy, tak jsme zastavili, položili naši dcerku na velkou deku (neoddělitelná součást našich výletů) a udělali si piknik. Prostě veget.

Tři hrady, dva zábavní parky pro děti, mnohokrát návštěva ZOO (plus okukování pakoňů, pštrosů, žiraf a adaxů přímo před naším ubytováním v safari kempu), dva výlety na kole, koupání ve vířivce, spousta výprav do skal a lesů a piknikování. To je ve zkratce naše dovolená. Nadšeného popisu detailů vás ušetřím. Pár historek ale stojí za to.

Stalkeři v ZOO

ZOO je ideální místo na výběr kočárku. Od hlubokého přes sporťák až po golfky. Poslední jmenovaný typ zajímá nás. Po té, co nám ukradli kočár (který jsme měli v autě, sbohem, náš krásný Gessleine), jsme se rozhodli, že sporťák už kupovat nebudeme. Zatím jezdíme s půjčeným a vybíráme golfky.

Areál ZOO je vlastně takový improvizovaný a spontánní veletrh kočárů. Pravda, občas jsme si s Tomem připadali jako nějací stalkeři. Když jsme viděli nějaký golfáč, který se nám líbil, chvíli jsme jej sledovali. Hodnotili. Okukovali. A když prošel našimi přísnými kritérii, nadrzo jsme oslovili jeho majitele a vyptali se na detaily. Momentálně jsme rozhodnutí pro Pliko P3, použitý. Nový už po oplakání sporťáku nekupuju. Jaké golfky používáte vy a proč? Co od nich chcete? Podělte se o zkušenosti v diskuzi.

Pan Větrák

Jeden drobný háček naše dovolená přeci jen měla. Alespoň z Anitčina pohledu. Háček s názvem „stropní větrák“. Když jsme otevřeli dveře prvního ubytování – bungalovu v safari kempu – byli jsme nadšení. Všude fotky buvolů, velký obraz s žirafami přímo nad postelí, africké masky na zdech. Anit zářily oči a rukou dirigovala, kam se ještě půjdeme podívat. Pak jsme začali řádit na posteli. A v tom ho uviděla. Hlavní lustr na stropě objímalo pět dlouhých lopatek místní verze klimatizace. Anit úplně ztuhla. „Větrák,“ s úsměvem jsme ukazovali s Tomem nahoru a v té euforii ze začínající dovolené jsme si ani nevšimli, že se v očích naší dcery zračí strach. A pak jsme dostali ten nejhorší nápad. „Podívej, jak se točí. Fůů, fůů. Fouká.“ Jakmile jsme větrák zapnuli, Anit spustila pláč, který jsme neznali. Rychle jsme ho zastavili, ale už bylo pozdě. V tom pokoji prostě Áňa nebude.

Ubytování se ale bohužel skládalo jen z pokoje s větrákem a koupelny. V koupelně jsme tedy Anit převlékli, nakrmili ji venku před bungalovem, uklidnili ji pohledem na zvířata, která se nám pásla přímo pod okny. Ale kdykoliv jsme se přiblížili jen na dohled větráku, měla dcera po náladě. Už jsme s Tomem uvažovali, že vyměníme bungalov za pokoj v hotelu nebo si pronajmeme stan. Pak jsme ale dostali spásný nápad. Zkusíme větrák něčím přikrýt. Tom na recepci vypůjčil prostěradlo a větrák jím celý obalil.

Další pokus dostat Anit dovnitř vypadal slibně. Jen se nedůvěřivě dívala nahoru, ale bílá látka místo hrozivých lopatek ji zmátla. Sice už neplakala, ale tak třikrát za minutu se podívala ke stropu, občas u toho trochu fňukla, abychom viděli, že ještě není úplně ztotožněna s tímto usměrněním podivného stropního zvířete. Tom tedy vzal panenku Elu a psa Psa a oba dali obalenému větráku pusinku, udělali mu malá a pak přišli Anitce vyprávět, jak je pan Větrák hodný. Ujištění od svých „dětí“ dodalo Anit odvahu. Tři dny a tři noci zvládla a jen občas mrkla směrem nahoru, jestli náhodou větrák nevylezl zpoza prostěradla.

Když jsme odjížděli ze safari kempu, bylo nám líto, že se musíme rozloučit s tak úžasným prostředím. Ale těšili jsme se, že v apartmánech pod Troskami se aspoň Anit nebude bát. Jenže! Jakmile jsme vstoupili do našeho druhého ubytování, Anit spustila svůj ustrašený nespokojený pláč. „Co jí vadí?“ Podívala jsem se na dceru, která celá brunátná třeštila oči na strop. „No to snad…,“ ani jsem nemusela dokončovat větu, Tom se otočil na patě a běžel pro prostěradlo. Slyšela jsem, jak se po cestě chechtá a taky jsem se neubránila úsměvu.

Strašení jako výchovný prostředek

Celá ta situace s větráky nás s Tomem přivedla na téma „strašáci jako pomocníci při výchově“. Znám spoustu rodin, které si nějakým strašidlem pomáhají, když jejich dítě nechce poslouchat. Nebo jíst. Nebo odmlouvá. „Obuj si ty boty nebo na tebe zavolám Barbuchu!“ Někteří vymýšlí vlastní strašidla, jiní využívají podobných zážitků jako měla Anit s Větrákem – tedy reálné úzkosti svých potomků z nějakého strašidelného předmětu nebo člověka. Ostatně taková metoda není nic nového pod sluncem, Erben o ní napsal celou baladu.

S Tomem jsme se shodli, že se nám podobný přístup k dětem nelíbí. Žádné „Bububu, přijde na tebe pan Větrák a odfoukne ti tvé blonďaté vlásky, když nebudeš dělat, co ti říkáme,“ nebude. Nikdy. Ani jiné podobné strašidlo. Dítě nemá poslouchat ze strachu. Je to vlastně podobné jako říct: „Udělej, co ti říkám, nebo ti naplácám.“ Jen se rodič schovává za strašidlo. To že bití není vhodný výchovný prostředek snad psát nemusím.

A jak tedy „donutíme“ Anit, aby „poslouchala“? Tak v první řadě nebudeme NUTIT. Líbí se nám formulky Nevýchovy a respektujícího přístupu – a tam žádní strašáci vážně nefigurují. A pro zaryté odpůrce podobných výchovných přístupů – zkuste si jen pročíst myšlenky Respektování a Nevýchovy. Nejde o žádný extrémní liberalismus, ve kterém dítě vyrůstá jako dříví v lese, popřípadě si ze svých rodičů udělá otroky a tyranizuje je. Rodina není demokracie Chomského typu. Je to vlídná monarchie s demokratickými prvky, založená na dialogu a win-win strategiích.

Anit má třináct měsíců, tak se mi to píše! Snad nám naše předsevzetí vydrží. Držte palce.

Než jsem napsala tento článek, tak jsem se z té dovolenkové kocoviny celkem dostala. Stačí se podívat na naše spící batole a je mi líp. A navíc: prázdniny nekončí. Juchů. Krásné léto!

Zatial. Vaše nadalšídovolenounatěšená V.