Domov háďátek

Proběhla tradiční kontrola na gyndě u pana doktora, objednala jsem se na velký ultrazvuk a vzali mi asi tak dva litry krve. No, vážně. Po ránu na lačno to není v těhu žádná výhra. A ještě vás ke všemu oberou o 5 velkých zkumavek krve. Ani téct ze mě nechtěla. Ono se to řekne, nalačno. Jenže pro mě to znamená v šest ráno vstát s Maxíkem, nezapomenout se vyčůrat do zkumavky, obstarat Maxe, počkat až se vzbudí Alex a teprve, když i on je ready, se začít vypravovat ven. Tudíž na odběrové centrum dorazím někdy o půl desáté ráno a podotýkám, že samozřejmě stále na lačno! No, co vám budu povídat. Na omdlení jsem už doma, než vůbec stačím vyrazit. To se pak krásně chodí na krev. Ale to bych zakecala fakt, že se už příště ode mě dozvíte, jestli nám přibude další ocásek, nebo zdali to bude u nás doma tvor takřka ojedinělý. Držte mi palce a raději i v rukavicích!

Za této situace se u nás doma už objevila debata ohledně jména. Je to poněkud prekérka. Zjistili jsme, že nám došla chlapecká jména. Málokteré se nám líbí. A k tomu ještě chceme, aby se hodilo ke jménům kluků. U holčičích jmen je však situace ještě zapeklitější. Éééélišku ze mlejna sem zatrhla. Nechci žádné jméno, které je už v základu zdrobnělina a hlavně je teď nějak přeeliškováno a je to na mě moc takové obyčejné. Takže já vymýšlím a Jirka na většinu odpoví, že nee. Tak to v pátek u nás bude ještě zajímavé. Snad se nesežerem zaživa a budu vám o tom moct napsat.

O největší novinku týdne se nám postaral náš zatím nejmladší člen rodiny. Doteď byl Maxík schopný se doma pohybovat pouze pomocí chodítka. Avšak posledních pár dní je z něj malé háďátko. Kamkoli potřebuje, doplazí se po bříšku jako partyzán. Je to sice pomalejší doprava, ale vypadá to, že to hrozně baví. Chodítko zatím sice vede, protože tak je schopný doslova lítat z jedné místnosti do druhé a bráchu tak už hladce stíhá. Nebude ale trvat dlouho a brouček nám poleze. Když chce, krásně se staví na všechny čtyři a péruje. On je to vůbec taková naše malá hopinka už od necelých pěti měsíců. To se začal stavět na nožky a poskakovat do dřepu a zpátky. Vydržel u toho tak dlouho, jak ho měl člověk u sebe na klíně. Je to malý neposeda. Šijí s ním všichni čerti, ale na druhou stranu máme o zábavu postaráno. Na posteli nebo na gauči už není možné ho nechat ani vteřinku, protože jinak ten náš prťavej lachtánek udělá hop, a už je hlavou dole. Především toho začal využívat k rychtování Alexka a taťky. A k Alexkově velkému nadšení také přišel na to, že je to způsob, jak se dostat k auťákům, vláčkům, garážím a tak dál. Někdy si ale spolu moc hezky hrají. Odkoukal od staršího bráchy, jak se jezdí s autíčkama. Takže je pak spolu najdete na pěnových puzzlích, jak si vedle sebe hrají. A když Alexek chce auto, které má bráška, tak už ví, že mu ho nesmí jen tak vzít. Musí vzít jiné a vyměnit mu ho. Občas ale háděti vymění auto třeba za plyšáka a rázem tu máme přeměnu na paviána.

Alexek se zdá, že se trochu zklidnil. Snad to nezakřiknu. Z nějakého nevysvětlitelného důvodu však začal vstávat kolem šesté ráno s námi. A to i přesto, že si dám třeba záležet na tom, aby tu bylo ticho. Je to celkem problém. Není zvyklý chodit pravidelně přes den spát už od svého roku a půl. To chodil jen obden. Nyní nechodí vůbec a krásně nám to do večera vycházelo tak, že šel spát na tu osmou. Jenže když vstane v šest, je ve čtyři odpoledne unavený, protivný a otrávený jak malajský šíp. Chtěla jsem ho dát spinkat hned po obědě, aby šel večer alespoň na tu devátou, ale nedaří se to. On by šel brouček hajat a tak po třetí hodině a to bychom tu potom úřadovali skoro do půlnoci. Snad se mu to zase srovná zpátky. Jakmile začne být ráno dýl tma, očekávám i u Maxíka že se mu spánek natáhne.

To je od nás pro tentokrát vše. Užívejte sluníčka a koupání. Z plazí domácnosti se loučí Pavlína.