Dobrodružství při oGTT testu
KLUB TĚHULEK! DENISA Další týden za námi, mně skončila dovolená a opět jsem se vrátila do pracovního procesu. Musím říct, že tentokrát však ten návrat nebyl tak strašný. Kupodivu jsem se v pondělí do práce i těšila. 🙂
Foto z ateliéru Fotopromě.cz
Dokonce jsem během minulého týdne stihla skoro všechno, co jsem měla naplánované. Vše, co jsem potřebovala, jsem zařídila a i na onen zmiňovaný úklid došlo. Nevyšla nám jen montáž velké šatní skříně, takže oblečení je stále namačkané v jedné malé skříni. Krabice jsem však zlikvidovala, resp. vybalila a dala konečně všem věcem své místo. Byla jsem k tomu částečně donucena i okolnostmi, neboť manžel měl narozeniny a v sobotu nás čekala rodinná oslava u nás doma. 🙂
Absolvovala jsem také oGTT test. Sice moc nerozumím tomu, proč tam posílají všechny těhotné, i když mají rodinnou anamnézu negativní, co se týče onemocnění cukrovkou, ale nedá se nic dělat, nařízení je nařízení. Když jsem si přečetla minulý článek Těhulky LIVE! Katky, jen jsem žasla, jak to v každém zdravotnickém zařízení funguje jinak. Tekutina, kterou jsem dostala vypít já, opravdu dobrá nebyla, naředěné to nebylo vůbec, sestřička ten „lahodný nápoj“ jen přelila z lahvičky do kelímku, a strašně mě to pálilo v krku. Chutí mi to připomínalo hodně sladký a trpký sirup na kašel. A k tomu všemu jsem měla ruce rozpíchané po třech odběrech. První odběr byl nalačno, pak po té „dobrotě“ za hodinu druhý, pak jsem mohla vypít skleničku vody a za další hodinu třetí. Hned ráno mě však pobavila sestřička, když četla ty pokyny k vyšetření, které jsem dostala na gynekologii, a ptá se mě: „To jste jako od půlnoci nic nepila, jo?“ Já: „Ne.“ Ona: „No to jsou teda chytráci, to bych je chtěla vidět, jak by se sami takhle trápili žízní!“ 🙂 No, nezbývalo mi než se jen zasmát a v duchu jí dát za pravdu, protože mně taky přišlo dost drastické, že se ráno nemůžu alespoň trošičku napít, a že jsem měla pořádnou žízeň.
Žízeň jsem pak zahnala půl litrem vody hned po posledním odběru, ale na to, že jsem naposledy večeřela den předtím, jsem ani nijak neměla pocit hladu, takže k jídlu jsem si nic nekoupila. Jak se ukázalo o něco později, byla to velká chyba. Z vyšetření jsem vyrazila do města do pojišťovny, poslední instituce, kde mi zbývalo nahlásit nové příjmení. Už když jsem tam seděla a čekala, až paní vyplní vše v systému, cítila jsem, jak mi kručí v břiše a že se mi trošku točí hlava. Pak jsem vyšla ven a zamířila si to rovnou k pojízdné pekárně, abych si koupila něco dobrého. Těch asi 100 metrů mi však přišlo nekonečných, najednou jsem se cítila hrozně slabá a hlava se mi stále točila. Ale zvládla jsem to, koupila 4 tvarohové koláčky (jako kdybych neměla sladkého dost ;-)) s tím, že tak jeden sním a ostatní vezmu domů. Než jsem prošla nedalekým nákupním centrem k autu, bylo mi čím dál hůř, strašně těžce se mi dýchalo a byla jsem najednou úplně zpocená. Naštěstí jsem však nikde nezkolabovala, došla do auta, sedla si a ihned se pustila do koláčů. Měla jsem najednou tak šílený hlad, že jsem snědla všechny 4, a kdybych jich bývala měla víc, jedla bych dál.
Jak se říká, všechno zlé je k něčemu dobré a v mém případě tedy aspoň k tomu, že už vím, že i když nemám zrovna hlad, jíst musím, hlavně, když jsme dva v jednom těle. 🙂
Hezké poslední prázdninové dny a dávejte na sebe pozor!
Vaše Denisa
Denisa právě prožila 26. týden těhotenství. Chcete vědět, co se v tomto týdnu děje s vaším tělem?
