Dítě a pes

Stejně jako jsem snažila připravit na porod sebe, připravovala jsem na příchod nového člena smečky i psa. Sveřepě jsem docházela na agility, kde místo zdolávání složitých sekvencí jsem se snažila, aby expert pochopil, že do paničky se nekouše. A vskutku, po šití v cca 10. tt ho to asi přestalo bavit a přestal. Dál jsem s ním jezdila na kole za intenzivního jekotu, aby pochopil, že do předního kola se nekouše. Zpomalovala jsem ho a tišila projevy nadšení při běhu, aby se naučil pohybovat plus minus v mém okolí a nemotal se pod nohy.

Aby nezůstal nevybouřen, využila jsem lidské arogance a z vyházených pneumatik v poli jsme si udělali tréninkové nářadí a pes je v mém doprovodu, ať již běžmo, nebo na kole, přemísťoval podél polní cesty jako šachové figurky. Čáru přes rozpočet nám udělala pouze akce „ukliďme Česko“, kdy jsme o většinu figurek přišly a zůstaly nám pouze dvě nejlépe schované, ke kterým brzy díky zdejšímu folklóru nevozit odpad na skládku přibyly další kamarádky. Na pole vedl jediný kopeček v okolí s převýšením úctyhodných 150 m. S pokračujícím těhotenstvím se z kopečku stával Říp, Lysá, Sněžka, Rysy, Grossglockner a ve finále jsem stoupala snad až do nebe. Jak bylo v jedné reklamě: „Kam bys chodil, celý svět sem přijde za tebou“.

Kurz psí komunikace

Absolvovali jsme kurz „psí komunikace“, kde jsem se ujistila v tom, že se psy zkrátka rozumně komunikovat nebudeme, a přednášku „Pes a příchod miminka“, kde nám radili nechat psa přivyknout na kočárek a od novorozence ho neodhánět nohou a častovat ho nevybíravými jmény. V prvním týdnu slovo „vypadni“ trumflo v četnosti i ukolébavku „Hajej můj andílku“ a dodnes vede žebříček nejfrekventovanějších slov v domácnosti. První jízdu s kočárkem absolvoval expert při cestě na vstupní prohlídku k pediatričce. Ten den jsme tam nedojeli. Objeli jsme blok se psem zakousnutým v předním kolečku a vášnivě poskakujícím okolo nás a kočárku.

Také jsme dostali tipy na domácí psí hry, které unaví psí intelekt. S tříhodinovou dotací spánku na ně nějak nezbyl čas ani energie, a tak, než jsme začali zase chodit pořádně ven, se pes zabavil na úkor každé návštěvy, ať již příbuzného, nebo opraváře. Končilo to odehnáním nohou se slovy „vypadni“ a zavřením do pokoje.

Pes si kupodivu na miminko přivykl rychleji než na potkana, kterého jsme měli na hlídání a kterého sledoval celý den jako televizi, a to i tehdy, kdy už u nás nebyl. Záhy přestal reagovat na pohyb, utišování i pláč a zase se zajímal jen o to, kdy se půjde ven, co to máme dobrého a kdo přišel na návštěvu.