Díl první aneb Návrat k psaní

Foto z ateliéru rodinné fotografie Fotopromě.cz

Od posledního článku uplynul již celý měsíc a já jsem na plné obrátky dvojnásobnou matkou a partnerkou. Ondráškovi je už 20 měsíců a Anežce 11 týdnů. Všechno tak neskutečně rychle utíká, až to trochu děsí. Snažím si obou dvou užívat maximálně, jak jen to jde, ale jsou dny, kdy svoji mateřskou lásku ošizuji. Týkalo se to zejména období balení a následného stěhování do nového bytu.

Ondrášek nesl zprvu tuto změnu statečně a bez náznaku nějakého stresu. Po pár dnech opravdového zápřahu jsem ale musela zpomalit, protože mi svým chováním jemně naznačil, že už toho má celkem dost. Příchod nového člena rodiny, změna prostředí a klasické období vzdoru se spojily do výživných vzteklých výstupů, nočního buzení a odmítání jakékoliv žádosti o spolupráci. Na našeho Kulihráška prostě spadla celá tíha světa a on nám to ještě neuměl říct. Zvolil tedy nejjednodušší a jemu nejpřirozenější cestu. Řešení bylo ve své podstatě velice jednoduché – zastavit se v tom stěhovacím závodě, uvědomit si jeho potřeby a upřednostnit je. A ejhle, najednou to byl zase ten usměvavý a příjemný chlapeček.

A jak to vše zvládala Anežka? S úsměvem a klidem sobě vlastním. Oproti Ondráškovi je to vyložený kliďas, který mě dokáže i na pár desítek minut postrádat. Vždycky, když se v letu nad ní objevím, vykouzlí na své tváři tak neodolatelný úsměv, že je mi až stydno, že to prádlo musím pověsit. Dokonce se na nás začala i hlasitě smát (chechtat). Ondra v tomto věku nevydržel chvilku bez maminky. Anežka je oproti němu také napřed ve vývoji. Jelikož od dvou týdnů drží hlavičku, tak teď už nacvičuje přetočení na bříško. A když ji položím na bříško a ona zmerčí Ondru, začne svými škubavými pohyby vyvíjet snahu Ondru dostihnout. Na to má ale ještě dost času. 🙂

Naše probdělé noci

Pokud by existoval tanec na přivolání spánku, vezmu si svoje nejlepší šaty a už zkouším první kroky. Když jsem se s vámi loučila, spinkal Ondrášek krásně celou noc a usínal bez naší pomoci. Nic ale není takové, jaké bývávalo, a i jeho spaní odešlo do věčných lovišť. Tak jsme ke každodenním uspávacím rituálům zavedli ještě vyprávění pohádky. Zároveň jsme posunuli koupání obou prcků tak, abychom my dospělí také měli čas na krátký odpočinek před nočním spaním-nespaním.

Některé dny Ondra usne po pohádce zcela bez problémů, jiné zase brečí a chce k nám do obýváku. Nenechávám ho vybrečet a snažím se mu vysvětlit, že prostě potřebuji čas najíst se, umýt a sednout si. Po třetí prosbě už většinou spinká. Bohužel nocí, které prospinká celé až do rána, je opravdu pomálu. A jelikož Anežka je sestřička jak se patří, nenechá ho v tom samotného. V čase od 19 do 23 hodin buď nespí vůbec, nebo velice neklidně. Celkem se nám ji ale daří uhoupat v závěsné kolébce. Její jediný požadavek na klidný spánek zní: „Maminko, lež, prosím, vedle mě.“ Takže, jakmile ulehneme všichni do postele, budí se už jenom na kojení. A od toho se také odvíjí přirovnání psaní článků k Odysseově cestě.

Čas pro sebe mám přes den pramalý a večer žádný. Je to náročné, ale já se snažím tu a tam najít chvilku pro sebe a pak také chvilku pro nás s partnerem. Věřím, že se to časem srovná, tak jako u Ondry. Jak Anežka roste, začínají mít věci zase svůj řád.

Sestřička a bratr jako řemen

Jinak se Ondra s Anežkou projevují jako praví sourozenci – když brečí jeden, druhý minimálně začíná natahovat moldánky také. Až na jednu nehodu, kdy Ondra nechtěně Anežku šťouchl prstem, se k ní chová nádherně. Je na něm vidět, jak ho její pláč vyloženě bolí. Anežka by na Ondrovi zase oči nechala. Při večerním koupacím rituálu bez něj nedá ránu a Ondra jí musí pózovat, aby měla při poloze na bříšku na co koukat.

Co se týče tandemového kojení, které jsem zvažovala, uvázlo to na mrtvém bodě. Ondrášek prostě nemá zájem. Zatím tedy kojím pouze Anežku a Ondra pouze upozorňuje na nutnost odříhnutí. 🙂 Ani nošení v šátku či manduce Ondrášek Anežce nezávidí a naopak se nechce vzdát svého kočárku. Tak v našem novém rajónu brázdím ulice s Anežkou na hrudi a s Ondrou v kočáru. S Anežčinou přibývající váhou začínám uvažovat o nějakém lehkém sourozeneckém kočárku pro takové to domácí venčení.

Pro dnešní díl toho bylo, myslím si, celkem dost. Nerada bych vás zahltila a pár témat si ponechám pro příště. Možná jen napovím, že bych ráda víc rozebrala výchovu nevýchovou nebo látkové plenky v našem podání.

Katka a její zvěřinec