Dětská upřímnost nade vše

KLUB TĚHULEK! TEREZA „Mamííí, proč má ta paní tak velké břicho?“ Sedím v tramvaji a pohledem mě hypnotizuje asi pětiletá holčička. A hned jsem viděla, jak tomu nemůže uvěřit, kde že je to mimino jako schované?! Moje dvouapůlletá neteř se tváří úplně stejně! Jenom Martínek to bere jako fakt. Když se řekne miminko, tak mi dloube do břicha a pak hned ukazuje na sebe, že on je také moje miminko. Chtěla bych věřit, že tím, jak dává pozor na moje břicho a zatím ho nikdy nijak vážně neohrozil, se bude k miminku chovat stejně pěkně…

Foto z ateliéru rodinné fotografie Fotopromě.cz

Nedávno jsme s manželem sepsali seznam slov, která Martínek ovládá. Byl přesvědčený, že to je jen asi 15, ale nakonec jsme napočítali asi 40! Což je více, než by na svůj věk umět měl a já jsem moc ráda, že ho mluvení baví. Jasně, že nevysloví „hepčík“, ale „hepí“, mimino je jen „mimo“, sám sebe označuje jako „Mač“ a namísto kostel řekne jen „bib“ – zkratka z „bim bam“. Pak jsou slova, která mají více významů: třeba jeho „koš“ je koš, popelnice, popeláři, odpadky, přepad vody, kanál, záchod nebo třeba bubák z nosu… „Bob“ je pro něho každý, kdo má kšilt, přilbu, košili, nebo vypadá jako televizní hlasatel nebo Babiš 🙂 – z nějakého důvodu mu tito lidé připomínají Bořka stavitele, o kterém si rád čte.

S jistým rozvojem jeho slovní zásoby nám ale začínají i pekelné chvilky, při kterých člověka opravdu polévá horko a neví, jak by je měl, především veřejnosti, vysvětlit. Tak třeba minulý týden. Jdeme už docela pozdě večer domů přes park a na lavičce sedí vysokoškoláci a kolem sebe mají vyskládaná plechovková piva. Martínek jde, zrychlí krok, přicupitá k plechovce, ukáže prstíkem a zvolá „mňam“. Co teď??? S úsměvem jsme se s manželem na sebe podívali, zkontrolovali, jak to berou vysokoškoláci a Martínkovi řekli, že to „mňam“ není naše a nabídli mu jeho nealkoholický čaj, aby ho snad nenapadlo, že by sebou mohl plácnout o zem a dožadovat se ochutnávky.

V pátek ráno nám pán, který svými rysy Martínkovi připomněl Bořka stavitele, přišel vyměnit plynoměr. Ozve se zvonek, otevřu, Martínek přiběhne a zvolá s nataženou rukou s ukazováčkem v prodloužení: „Bob“. Tak jsem mu řekla: „Ano, máš pravdu, Martínku.“ „Je to Bob“ už jsem si nechala pro sebe. Kritická situace nastává v okamžiku, kdy nereaguju na Martínkova zvolání… Pán zamířil na záchod, kde máme plynoměr a začal tam úřadovat, něco jsme se bavili a do toho Martínek s jistotou vykřikuje: „KAK!“ „KAK!“ „KAK!“ S plynařem jsme se zasmáli, já jsem Martínka pochválila za jeho bystrost, že: „Ano, je tam záchod. Ano, dělá se tam kak.“ A těším se na další! 🙂

Minulý týden jsem stihla dodělat všechno, co jsem potřebovala. Sbalit kufr do porodnice a přichystat vše ostatní potřebné po příjezdu z ní, dovyžehlit miminku výbavu, dokoupit a zabalit vánoční dárky a užít si nádherný víkend. Takže můžeme rodit! 🙂

Sobotu jsem strávila bez svých mužů. Dělala jsem si radost kreativní činností a sháněla dárky. V neděli jsme vyrazili na celodenní výlet do Dobrovice a Jabkenice. Předpověď našemu plánu na celodenní výlet v přírodě moc nepřála, ale riskli jsme to. Počasí bylo tak akorát… skvělé na dělání fotek… a my jsme sami kráčeli přírodou. Podařilo se nám zbystřit daňky, volavky, ledňáčka a hejna vlaštovek před odletem do teplých krajin.

Spokojenost vládla na všech stranách: Martínek sbíral kaštany a žaludy, se kterými trénoval svůj hod do dálky s konečným žbluňk do vody. Já byla ráda, že jsem celý víkend nemusela vařit a manžel měl radost z procházky v lese a toho, že si prostě všichni užíváme pohody. Kéž by všechny víkendy byly jako tenhle. 🙂

Tereza právě prožívá 33. týden těhotenství. Chcete vědět, co se v tomto týdnu děje s vaším tělem?