Další kolo příprav

Možná bych již mohla prozradit, jaké jméno jsme našemu novému přírůstku do rodiny nakonec vybrali. Výběr to totiž nebyl zcela lehký. To, co se líbilo mně, se nelíbilo manželovi, a co se líbilo manželovi, se zase úplně nelíbilo mně. Takže nám zůstalo pár neutrálních jmen, u kterých jsem se nebyla schopná rozhodnout, které zvolit. Navíc mi přišla sice hezká, ale obyčejná. Nakonec jsme s mužem udělali malý kompromis, jehož výsledkem je, že v květnu, bychom mezi námi měli přivítat Tomáše Erika 🙂 Tato varianta se mi nakonec docela zalíbila. Už to není tak obyčejné, a pokud náš poklad bude někdy v daleké budoucnosti chtít, může si vybrat, které jméno bude používat, nebo si třeba nechá obě 🙂

Ve středu jsem byla na kontrolním UTZ ve 30tt u své gynekoložky. Celou cestu k lékařce jsem si říkala, že mám pocit, jako bych na něco zapomněla. No a taky že jo. Po příchodu mne sestra, jako vždy váží, měří tlak a následně nastaví ruku. Tak na ní nechápavě zírám, jako co po mě asi chce a ona, že přeci ranní moč 🙂 V tu chvíli mi došlo, co jsem zapomněla 🙂 Měla jsem tedy za úkol si odskočit na toaletu a přinést vzorek, ale jako na potvoru, to prostě nešlo. Přitom jsem měla k snídani 0,4l džusu a vodu, ale stejně nic. V ordinaci u lékařky proběhla klasická kontrola a detailní UTZ. Opět jsem mohla vidět našeho prcka, jak sebou pěkně mrská a stále se otáčí a vrní. Je to takový malý neposeda, který mi opět vykouzlil úsměv na rtu 🙂 Už se na něj moc těším. Po UTZ jsem se oblékla a ještě jsme si s paní doktorkou povídaly, když zjistila, že na snímku nemá všechny měřené údaje, které potřebuje pro zápis do těhotenské průkazky a lékařské dokumentace. Takže jsem musela opět ulehnout na lůžko a znovu jsme zkoumaly rozměry hlavičky atd. Ale zas tak moc mi to nevadilo, mohla jsem se znovu kochat 🙂 Jinak kontrola dopadla dobře, vše je v pořádku. U sestry jsem se opět zastavila a oznámila, že bych si tedy na toaletu odskočila, zda ještě chce ten vzorek. Sestra už však jen mávla rukou, že pro jednou se svět nezboří 🙂

Ve čtvrtek mne čekala poslední pracovní výjezdní porada, tentokrát v Českých Budějovicích. Zde jsme měli prohlídku nové provozovny a samozřejmě poradu, která se konala právě v nové budově v zasedací místnosti. Byla to hezká místnost, která ještě voněla novotou. Co však bylo vtipné, venku foukal opravdu silný vítr, který se nehezky do budovy opíral, až z toho vypadly dva podhledy ze stropu 🙂 Zajímalo by mne, kde soudruzi udělali chybu 🙂 Na začátku porady se se mnou kolegové, převážně z regionů, rozloučili, poděkovali za spolupráci a předali pár věcných darů. Musím říci, že takový Ježíšek v březnu není vůbec špatný 🙂 Moc mne překvapili, dostala jsem pro našeho prcka spoustu krásných věcí a také jeden dárek vyloženě pro mne na památku. Je to moc pěkný náramek na ruku, ke kterému se dají dokupovat přívěsky. Opravu mne to dojalo. O této akci jsem tak trochu věděla dopředu, takže jsem kolegům na oplátku koupila pár chlebíčků 🙂

Ve čtvrtek také manžel započal „akci skříně“. Se synem byli ten den na lékařské konzultaci ohledně synovy ruky. A protože zbyl čas, byli tak úžasní, že rovnou zajeli skříně koupit. Myslím, že to byl moc dobrý tah, protože jsem se jim u toho alespoň nepletla a ušetřili jsme tím spoustu času 🙂 Od čtvrtka jsme tak mohli pomalu vyklízet naše skříně v ložnici. A v sobotu začali pánové s bouráním a vynášením starých skříní. Následoval úklid, vysmýčit pavučiny a setřít prach. Poté už se dali pánové do stavby čtyř nových skříní. V sobotu zvládli všechny skříně sestavit a přidělat ke zdi. Já jim zajistila zázemí, jídlo atd. Ale stejně jsem chtěla přiložit ruku k dílu, tak jsem zkusila složit šuplíky, které měly později do skříní přijít. Bohužel s normálním šroubovákem to moc nešlo a o AKU šroubovák byla rvačka. Takže jsem nakonec postavila jen dva šuplíky a zbytek raději nechala na manželovi a synovi. I tak jsem se ale snažila pomáhat a večer se mi za to odměnila moje záda. Evidentně mojí aktivitou moc nadšená nebyla, ale naštěstí v neděli již bylo lépe. V neděli manžel dodělal poslední šuplíky, které spolu s poličkami, přimontoval do skříní. Skříně byli tedy hotové, mohla jsem je vytřít a postupně začít plnit zpět našimi věcmi. Kluky jsem pěkně pochválila, jak jim to šlo a jak jsou šikovní. Také jsem se zmínila, jak to nové dřevo v naší ložnici krásně vodní, ale manžel mne vyvedl z omylu, že je to spíš lepidlo, vzhledem k tomu, že skříně jsou z překližky. To mne fakt pobavilo, asi jsem malý feťák 🙂    

Nyní, když jsou již skříně hotové, se můžu pomalu pustit do praní výbavičky pro našeho malého Tomáška. Ten má svojí polovinu skříně u svého staršího bratra, který se s ním podělí o prostor. A já mohu zkoumat, zda mám všechno, nebo je třeba ještě něco přikoupit. To ale začnu řešit až za 14 dní, kdy už budu doma. Doufám, že za dva měsíce na MD to snad všechno zvládnu 🙂

Mějte se krásně a loučím se s vámi

Ivča

Ivča právě prožívá 30. týden těhotenství. Vy také? Chcete vědět, co se v tomto týdnu děje s vaším tělem?