Cvičná jízda do porodnice

Fotografie z ateliéru Fotopromě.cz

V poslední době jsme toho s manželem a naší Nikolkou, co ještě obývá moje bříško, zažili poměrně spoustu. Snažíme se ještě fungovat tak jako předtím, kdy jsem se mohla normálně hýbat a dělat pochůzky po městě. Teď už jdu takovým tím rozvážným rozšířeným krokem s houpavou příměsí ala kačenka, tvářím se, že je všechno fajn a moje tenisky jsou pěkně rozšněrované, aby se mi tam nožky vešly. Mívám je už docela oteklé. Strašně se raduji, když ještě zvládnu s manželem dojet na velký nákup a můžu vybírat, co potřebujeme doplnit do domácnosti a manžel odhodlaně popojíždí s vozíkem.

Naše zdokumentování a památku na těhotenské bříško, kterou jsme fotili v atelieru a jak jsem se bála, že se to mužíkovi nebude zamlouvat a on byl nadšený a pózoval, jak znalý model a pak byl smutný, když už bylo vše s tatínkem nafocené a zbývalo nafotit pár věcí jen se mnou. Včera jsme s přáteli vyrazili do kina na pokračování naší oblíbené české komedie. Koupili jsme si lístky ke kraji, kdyby náhodou se cokoliv dělo a já musela odběhnout, ale musím s největší hrdostí říct, že jsem to zvládla bez jediné návštěvy záchodu!! Nevěřila jsem, že takováhle věc mě dokáže maximálně potěšit a já se dmula pýchou. : -)

Víkend jsme měli pro změnu zase testovací. Naše drahé nenarozené dítě se rozhodlo, že mě bude testovat a v sobotu jsem měla tak silné poslíčky od jedné hodiny až do šesté hodiny ráno, že jsem nemohla skoro spát. Byly v rozmezí 20-30 minut, takže jsem tušila planý poplach, který během rána vymizel. Ovšem kolem páté odpoledne začaly poslíčky nanovo a ještě s větší razancí a četností. Zapisovala jsem si časy od začátku do začátku další kontrakce a takhle jsem si to psala dvě hodiny, byly kolem 5 minut a já už začínala být značně nervózní. Napustila jsem si vanu a šla jsem se, jak říkám, naložit do teplé vody, třeba se rozjedou, nebo uklidní. Koupala jsem se poměrně dlouho a stahy vůbec nepolevovaly. Manžel už zbystřil a věděl, že se něco děje a tak se začal pomalu oblékat a šel vyvenčit Darinu.

POVÍDEJTE SI S LUCKOU A DALŠÍMI TĚHULKAMI V DISKUZI!

Oblékla jsem se a zavelela, tak teda jedeme, tohle se mi už nelíbí. Bylo devět hodin večer a já zvonila na příjmu v porodnici, chvilku jsem čekala, byla tam ještě jedna nastávající maminka, kterou zrovna vyšetřovali. Pozvali si mě dál, vyšetřili. Porodní cesty se již připravují, ale nejsou dostatečně otevřené, aby se šlo rodit. Napojili mě na monitor, stahy tam šly ze začátku vidět a pak naše malá šibalka usnula a s tím odešly i kontrakce. Sestřička mi tam s břichem pěkně cvičila, tleskala, aby se Niky vzbudila, tak na chvilku nepravidelná činnost dělohy, ale planý poplach. Niky se rozhodla, že zbytek monitoru prospí a spolupracovat přece nebude, teď se spinká.

Na jednu stranu se mi ulevilo, že teda ještě nerodím, protože po tom poslíčkovacím maratonu jsem byla hrozně unavená. Pak paní doktorka musela odběhnout k urychlenému císařskému řezu a museli jsme čekat, až mi dá průkazku a zprávu z vyšetření. Něco přes hodinu jsme se kroutili s manželem na pak už velice nepohodlných plastových křesílkách a těšili se na příchod doktorky. Takže máme už secvičenou jízdu do porodnice nanečisto. Niky se rozhodla, že se začne klubat, takže teď jsme ve fázi čekací, kdy se naše drahé dítě rozhodne vykulit. : -) Může to přijít prý každým dnem, nebo klidně ne, vše záleží pouze na Niky.

Tak se budeme těšit zase za týden Lucka s Nikolkou!

 Lucie právě prožila 37. týden těhotenství. Chcete vědět, co se v tomto týdnu děje s vaším tělem?