Co všechno se může stát během 7 dní

Foto z ateliéru rodinné fotografie Fotopromě.cz

1) Minule jsem slibovala, že poreferuji o tom, jak dopadl ultrazvuk, resp., zda měl můj partner Radek pravdu s pohlavím našeho drobka. Tak prvně musím říct, že ultrazvuk i odběry dopadly dobře a mimčo je v pořádku. Navíc je to pěkný zlobílek, protože se vůbec nechtělo natočit z boku a pořád se schovávalo, takže jsme v ordinaci strávili skoro hodinu. 🙂

No a teď k tomu slibovanému. Radek pravdu neměl, jeho jistota, že to bude kluk, vzala za své, protože dle paní doktorky se v bříšku skrývá malá gymnastka a loupežnice, jak ji v průběhu vyšetření několikrát nazvala, když tak zlobila. 😀 Ráďa prý zklamaný není, jen mu prý bohatě stačím já a teď na něj budeme ženské dvě. 😉

2) Další důležitá věc se stala v neděli. Naši velkou novinku jsme šli konečně oznámit i Radkově mamince. Dříve k tomu nebyla vhodná příležitost, řešila trochu jiné rodinné problémy, a tak jsme jí nechtěli přidělávat další „starosti“. Oznámení neproběhlo tak stylově jako u našich, ale uvařili jsme dobrou večeři, donesli jí to (my si takhle běžně vyměňujeme kulinářské zážitky;)) a dali jí k tomu na stůl fotky z ultrazvuku. Samozřejmě jako již trojnásobná babička hned věděla, o co jde. Byla sice celkem překvapená, ale měla upřímnou radost, oči jí zářily štěstím, což způsobilo ohromnou radost i mně. 🙂

POVÍDEJTE SI S DENISOU A DALŠÍMI TĚHULKAMI V DISKUZI!

Moji rodiče se totiž o moje těhotenství příliš nezajímají, pokud o něčem nezačnu mluvit sama, na nic se nezeptají, a to ani mamka. Tak nevím, co se stalo, ale snad se to časem spraví. Já samozřejmě vůbec nepotřebuju být středem zájmu proto, že jsem těhotná, ale zase takový nezájem je také dost zvláštní vzhledem k tomu, že to bude jejich první vnouče, tedy vlastně vnučka. K velkému sdělování se nakonec shodou okolností nachomýtnul i Radkův brácha, takže jsme, jak se lidově říká, zabili dvě mouchy jednou ranou.

3) Poslední důležitá a ze všech asi nejzásadnější věc se stala v pondělí. Šli jsme si na magistrát zadat termín svatby. Nedivte se, že jsem třeba dříve nic nenaznačila, ale kdo by čekal žádost o ruku jako z filmu, tak bude zklamán. My jsme se úplně obyčejně dohodli, že se vezmeme, a to hlavně z toho důvodu, že chceme, abychom se jako rodina jmenovali všichni stejně. Což je dáno také tím, že moje nynější příjmení mám po bývalém manželovi, takže bych si buď musela nechat změnit jméno na své původní anebo se rovnou znovu vdát. 😉

Druhá varianta byla zvolena jako lepší a vydali jsme se tedy na úřad. Původně jsme chtěli termín na pátek 13. 6., protože nejsme nijak pověrčiví, ale ten byl bohužel obsazený. Další volný páteční termín byl až 4. 7., což odmítl Radek, protože to se v Americe slaví Den nezávislosti a on Američany zrovna v lásce nemá a nechtěl, aby mu je naše svatební datum připomínalo. 🙂 Pak nám paní úřednice navrhla sobotu 14. 6., že ji prý asi 2 hodiny před naším příchodem někdo odřekl. Tak jsme to tedy vzali, i když obřad bude už v 9 hodin ráno! Měli jsme opravdu štěstí. Svatba proběhne pouze v úzkém rodinném kruhu. Já už mám jednu za sebou a Radek, i když se žení poprvé, odmítl pořádat nějakou velikou hostinu. Akorát to musíme rodině ještě oznámit. 😀

Mějte se krásně a já jdu řešit dilema, co si na svatbu obléknu – zda slavnostnější šaty (určitě tedy ne bílé) nebo něco „obyčejnějšího“. 🙂

Vaše Denisa

Denisa právě prožila 13. týden těhotenství. Chcete vědět, co se v tomto týdnu děje s vaším tělem?