Co se všechno děje
PAVLÍNINO TĚHOTENSTVÍ Tak už to přišlo, dostala jsem po ránu dvakrát křeč do nohy. Ne, dvakrát za sebou, ale že se to stalo jedno ráno a pak zase jiné další ráno. Naštěstí to nebylo tak silné, jako když jsem dostala křeč do nohy s Klárkou. To si pamatuji, že bylo v noci a úplně jsem vyjekla bolestí.
Nohu jsem pěkně protáhla a doufala, že to ihned vymizí. Ano, povedlo se. To je tak blbá bolest a člověk musí ještě přes tu bolest propnout sval, což bolí v tu chvíli ještě více. To nemám na křeči vůbec ráda. No, ono vlastně není nic, co by mohl mít člověk na křeči rád. 🙂
Říkala jsem o tom panu doktorovi, tak mně předepsal magnesium. Ten jsem chvíli brala právě i s Klárkou. Vzhledem k tomu, že tam bylo sto prášků, ani jsem ho nedobrala. Pamatuji si, že jsem tyto léky měla nedávno v ruce a kontrolovala dobu platnosti a byla v pořádku. Nyní, když jsem se po nich doma sháněla, jsem je zkrátka nenašla. Nechápu. Léky máme na jednom místě, nepamatuji si, že bych je s prošlými léky vracela do lékárny. Zkrátka jsem je nenašla, tak jsem koupila nové. To bude stejné jako s těma těhotenskýma plavkama, taky léky časem najdu, ale už mně to bude na dvě věci, protože tolik léků v životě nedoberu.
Jinak si pravidelně mažu bříško. Klárka mně s mazáním vždy pomáhá. Říkám jí, že je tam Ája. Když mě maže, říká u toho Jája, Jája. Neumí zatím ještě vyslovit své jméno, tak si říká Kája. Takže mám vlastně Áju a Káju. Klárka bude hodná ségra. Dává bříšku neustále pusinky a říká u toho Jája, Jája. Někdy dává pupíku dudlík se slovy Jája, Jája. Snad i Alenka bude hodná. Taky doufám, že bude spinkat celou noc jako Klárinka. Nejsme zvyklí na probdělé noci a zlobivé holčičky. 🙂
S příchodem Áji už pomýšlíme na koupi dalších nutných věcí. Například postýlka. Nejprve jsem zvažovala postýlku pro Klárku. Takovou tu palandu se skluzavkou. Nahoře je lůžko a dole je prostor na hraní. Po stranách jsou látkové závěsy – zkrátka super postýlka a místo na hraní/schovávání zároveň. Její postýlku se zábranou by měla Ája. Jenže na to, aby Klárka ve svých necelých dvou letech spala nahoře, je ještě moc maličká. Takže nakonec budou obě spát v postýlce se zábranou. Samozřejmě každá ve své. Již jsme druhou postýlku i s matrací pořídili. Klárka chodí a ukazuje – Jája, hají.
Jsem přesvědčená, že bude opravdu hodná sestřička. Když někde vidí miminka, tak jim dává dudlíček, houpe je nebo hladí. Až mám strach, zda ji neoberu o kus lásky, kterou k ní mám. Když bude další děťátko, budu muset lásku rozdělit mezi dvě děti. Už ji nebudu milovat naplno. Nevím, neumím si to vůbec představit a děsí mě to. Jsem jedináček, tak to neznám, dělit se o maminku. Určitě si říkáte, že jsem úplně pitomá, ne-li horší výrazy, ale já mám opravdu z toho trochu strach. Nemyslím si, že bych měla tendenci jedné nebo druhé nadržovat. Toho, aby se to nestalo se moc bojím.
Pokojíčky budou mít holky stejné, zrcadlově, aby jedna druhé nezáviděla. Budu se snažit, aby nikdy ani jedna neměla pocit, že má něco horšího. Chci, děsně, děsně moc, abych je dokázala milovat stejně, ale je to vůbec možné? Doufám, že ano.
Také jsme uvažovali, že až budeme ve svém, bude už Klárka ve svém pokojíčku a Alenka s námi v ložnici. Jenže jsem si pak uvědomila, že se mi bude po Klárce stýskat, že mně bude po ní smutno. Další věc je, abychom případně pořídili druhé chůvičky do Klárčina pokojíku. Prý existuje aplikace chůvičky. Máte s tím někdo zkušenosti?
