Co se dělo v prvních dvou měsících

PAVLÍNINO MATEŘSTVÍ Již v půli prvního měsíce se začala Klárce zvýrazňovat duhovka. Zhruba ve druhé polovině Klárčina druhého měsíce jsem si všimla, že jí začínají hnědnout oči. Po narození mají téměř všechna miminka oči modré nejrůznějších odstínů. Klárka je měla takové modrošedé. S růstem miminka se pomalu barva mění. Teprve po šestém měsíci se barva ustálí a mělo by jít o konečnou barvu očí, která může nakonec být hnědá nebo zelená. Také jí začaly houstnout řasy.

Říkávala jsem si, že až budu mít dítě, budu kojit do půl roka. Poté miminko odstavím a budu ho krmit umělou výživou a posléze příkrmy. Bohužel se však stalo něco, s čím jsem nepočítala. Přestávalo se mně tvořit mléko již po 2,5 měsících. Jak se to zjistí?

Klárka začala na prso, ze kterého pila vždy s menší oblibou, jakoby křičet. Tahala z něj s velice nevrlými zvuky. Rozhodně to nemělo spojitost s prdíky. To již poznám. Když bylo období, kdy Klárku trápily prdíky také se odtahovala od prsu, ale rovnou plakala nebo se svíjela nebo nechtěla pít vůbec. Nyní by pila. Ba naopak sála úplně vztekle a po chvíli se odtáhla. Několikrát to opakovala a mezitím na prso křičela, občas se do něj snažila plácnout. Asi takto vypadají příznaky slabší tvorby mléka.

Když jsem zkoušela odsávat, povedlo se vymáčknout cca 20 ml z obou prsou. To je opravdu hodně málo. Nedivím se Klárce, že na prso křičela. Dalším nezvratným důkazem bylo Klárčino menší bříško. Vždy měla po kojení vyvalený „břuch“, kdežto v době, kdy mně docházelo mléko, bylo bříško po kojení spíše ploché. Volala jsem doktorce, abych se poradila, zda nasadit Klárce umělou stravu a zároveň jsem si sjednala schůzku, aby Klárku paní doktorka přeměřila a převážila. Bylo mně řečeno, že mohu začít podávat umělou stravu s tím, že v lékárně mně doporučí, co konkrétně. Nabídli nám Nutrilon. Klárce chutná, tak jej kupujeme. Jiná miminka údajně musí zkusit více druhů umělé stravy, nežli se zjistí, že jim vyhovuje.

Zhruba ve druhém měsíci jsem zjistila, že mám velmi omezenou slovní zásobu. Nebylo se čemu divit, když jsem byla v kontaktu převážně jen s Klárkou a ta mně na nic neodpovídala. :o) Například jsem chtěla podat po manželovi plenku. Vypadalo to asi následovně: „Podej mi tamto, no to, víš, co myslím ne? Je to u toho, no, toho. Ježíš, tamhle to je, vždyť na to ukazuji.“ Docela mě vyděsilo, že mně nenaskakují úplně obyčejná slova. Neřeknu, kdyby se jednalo o nějaká složitá slova, ale toto!

Tchýně straší, že bude hůř, až budu manželovi například říkat: „Papej, Aleši“. Na Klárku sice nešišlám, ale mluvím na ni dětskou mluvou. Slova jako: hajat, bumbat, napucnout, hovňous, hafík, čičinka atd. Kde se vůbec tato slova ve slovní zásobě berou? Normálně je vůbec nepoužíváme, a když jsme v kontaktu s miminkem, jakoby tam automaticky naskočí. Jsou schované v nějakém šuplíku, který se otevře po porodu?