Co nám přinesl Ježíšek?

Fotografie je z ateliéru Fotoprome.cz

Ale teď trochu veseleji. Vítkovy první Vánoce. Vše proběhlo tak, jak jsme si plánovali. Byli jsme všichni spolu, usmívali jsme se, radovali jsme se, pozorovali jsme Vítka, jak ho pod stromečkem nejvíc baví muchlat balicí papír od dárků. Vánoce jsme slavili, dá se říct, natřikrát. Na Štědrý den jsme byli na obědě u Járovy mamky, tam jsme dostali první várku dárků. Na Štědrý večer jsme byli společně s Járou doma. Vítek si dárky rozbaloval už v podvečer, protože chodí obvykle spát kolem sedmé hodiny. Jak jsem již zmínila, ať už byl dárek sebezajímavější, veselejší, barevnější, největší úspěch měl stejně papír, pod kterým se dárek skrýval. My s Járou jsme si slavnostní večeři dali, až když Vítek spal. Musím se vám pochlubit, musela jsem být v loňském roce strašně hodná, Ježíšek mi opravdu „naježil“. Mám báječného manžela, který mě svými dárky pokaždé překvapí. Nepotřebuje rady od nejbližších, vždycky sám vymyslí něco perfektního.

Na první svátek jsme pro změnu jeli k mým rodičům, kde jsme se setkali i s mojí babičkou a strejdou Lubošem. I u našich měl Vítek největší radost z balících papírů. Vítek dostal spousty krásných dárků. Počínaje módním oblečením přes jídelní soupravu až po několik bagrů, autíček, chytrých hraček a několik hraček s motivem krtka, který je pro Vítka od narození nejmilejší hračkou. Nejoriginálnějším dárkem byl dárek od Járy. Jára už se moc těší, až bude Vítek větší a pořídí mu malé montérky a budou společně vyrábět nábytek. A aby Vítkovi nebylo líto, že tatínek má spoustu pracovních hraček, dostal Vítek svoji první pilu. A to hned motorovou. Teď se, prosím, neděste. Jedná se o dětskou variantu motorové pily, která ale vypadá jako opravdová. Má gumový řetěz a roztomilý zvuk, který není nijak děsivý. Podle Vítkovy reakce měla pila úspěch hned po balicím papíru. Všechna vánoční setkání a všechny návštěvy byly moc příjemné a nesly se ve veselém duchu. Vítek je velmi společenský tvor, takže pokaždé, když někam přijdeme, okamžitě si každého získá svým úsměvem. A je jedno, jestli je to teta, strejda, babičky, prababičky, ženy, muži. Vítek nemá problém vyškrábat se do klína komukoliv.

I přesto, že Vánoce byly skvělé a klidné, dostali jsme od Ježíška, aniž bychom si o něj psali, dárek, o který jsme nestáli. V noci po Štědrém večeru začal Vítek opět trochu kašlat a do rána se objevila i rýma. To že není sníh a mráz mě osobně velmi těší, k zimě nemám žádný vztah, ale přináší to i trable spojené s tím, že se lehce šíří různá nachlazení. Naštěstí to nebylo nic vážného, takže během několika dní byl nevítaný dárek odeslán zpět. A protože bychom to nebyli my, abychom neměli něco extra, hned po Novém roce dostal Vítek pro změnu zánět spojivek. Paní doktorka mi pověděla, že to nebylo infekční, a zřejmě se zánět dostavil jako reakce na nachlazení, kterým jsme prošli. Naštěstí kapky, které jsme vyfasovali, zabraly hned druhý den, takže Vítka zalepené oko trápilo jen několik hodin.

No a teď pro změnu ta vysoká teplota, pevně doufám, že se z toho nic nevyklube. Zvýšenou teplotu bez jakýchkoliv příčin měl Vítek již dvakrát, ale zatím pokaždé se z toho vyspal. Tentokrát se nás teplota drží déle, tak se necháme překvapit.

Za několik dní bude Vítkovi 1 rok. Chystám velkou oslavu. První část pro rodinu, druhá pro nejbližší přátele. Udělám Vítkovi dort se svíčkou. Koupím barevné čepičky a červené nosy a uspořádám parádní oslavu pro největší lásku mého života.

Do nového roku přejeme všem hlavně zdraví, protože to je to nejdůležitější.

Hezké dny a mnoho úsměvů přejí

Vítek a Gábina