To chce kliiiid!

Tlak mám stabilně na nižších hodnotách, a v kombinaci s vedry venku z toho mám omdlívací stavy. Z domu teda nevycházím s osvěžovací pomůckou – rozprašovačem. Běžně ho používám na květiny, ale teď se musím zalévat i já 🙂 Doporučuju všem, nejen maminkám, opravdu to na chvilku pomůže. Doma, kde se skoro celé dny schovávám, to ale s teplotou taky není žádná hitparáda. Jeden den jsem naměřila 34°C. Utéct opravdu není kam. Vlastně bylo! V těchto vedrech odjela má sestra s rodinou na pár dnů do Chorvatska.

Doma nechali kočičku, kterou jsem jí příslibila pohlídat. Sestra má doma klimatizaci, což jsem přivítala s nemalým nadšením. Nedaleko od sestry bydlí i naši přátelé, se kterými se v poslední době nebyla moc možnost vidět, tak to vypadalo na pár hezky strávených dnů, s klimatizací v zádech. Jen jsem trošku zapomněla na to, že sestra bydlí v domě, který nemá výtah. A pochopitelně sestra bydlí v bytě, který je v tom nejvyšším patře u střechy. Pro netrénovaného jedince je výšlap nahoru nepohodlný, pro těhotného jedince značně nepohodlný. První dny jsem však hrdinně (obzlášť před Davčou) šlapala nahoru jako Messner. A já si furt říkám po kom má sestra tak pevné pozadí… Po schodoch, po schodoch.

Pravděpodobně vlivem veder (nebo klimatizace?) se mi udělal na rtu opar. Lehce jsem znervózněla, někde jsem totiž četla, že v těhotenství opar není žádnou výhrou. Ovšem to prý jen v prvních týdnech těhotenství. Opar byl předzvěstí lehčí virózy, nachlazení, které přišlo o pár dnů později. Silná rýma, která netradičně trvala jen dva dny. Jak přišla, tak odešla. Většinou jsem po pár dnech rýmy lehla s rozjetým kašlem a silnější virózou. Snad mi to pomohlo taky překonat užívání těhotenských vitamínů, které stále zobu. Občas zapomenu, ale stále je užívám jako doplněk stravy. No, proč to píšu.

Jednu noc, nebo spíš nad ránem, kdy jsme ještě byli u sestry, jsem se probudila opět s bříškem jako šutr. To, že mě občas trápila tonizace dělohy, jsem už psala. Užila jsem tedy předepsanou silnější dávku magnezia od lékaře a snažila se zaspat. Moc mi to nešlo, a tvrdnutí zesilovalo. Žádná pravidelnost, jen jsem se neodkázala dostat do polohy, který by mi ulevila, a bříško se uklidnilo. Po pár hodinách už jsem byla nervózní zda je vše v pořádku, a rozmýšlela se nad návštěvou pohotovosti v porodnici. Nechtěla jsem působit jako hysterická prvorodička, ale taky jsem nechtěla nic zanedbat, radši jet stokrát zbytečně. Vzhledem k přidávajícím se bederním bolestem už nebyl čas na hrdinství, Davča osedlal našeho plechového oře a vyrazili jsme. Do porodnice jsem dojeli tak trošku jak s formulí jedna. Co mi možná lehce přitížilo, byla přilišná důležitost pana vrátného, který nás zbytečně důrazně (řval) navigoval na úplně prázdné parkoviště. Když davča zajel o kousek dál, tak měl pan vrátný málem infarkt. Ty maminky z okolních pokojů asi taky, protože vrátného řev úplně rozbil tu poklidnou atmosféru porodnice. Davča jak byl nervózní tak mu zmateně ukazoval na můj pupík, a koktal něco jako „My máme nejaký problém s dieťaťom“ – tak to mě zase rozesmálo pro změnu 😀

Za cca slabou hodinku mě s omluvným výrazem převzala moc milá sestřička na natočení monitoru, který měl trvat dvacet minut. Trval hodinu. Vzhledem k tomu, že v sedě a poloze na zádech už moc nevydržím, tak jsem se tam kroutila jak žížala. Pak jsem si sedla za Davčou do čekárny a čekala na vyšetření paní doktorkou. Vyšetření pohmatem, ultrazvukem a monitor neukázal výrazné změny na čípku, ani předčasné otvírání, které by vyžadovaly hospitalizaci.(přesto jsem ale podepisovala reverz, jelikož mě přijímala pohotovost) Vinou mých potíží byla pravděpodobně prodělaná viróza. Dostala jsem parádní injekci na úlevu, nařízený klid na lůžku a nadálé užívání magnezia. Ono to asi bylo jedno s druhým, viróza, horka, pochodování po schodech.

Takže nastávající maminky, pokud můžete, tak hodně odpočívejte. A všem přeju zdárné překonání těch horkých dnů 🙂

Mějte fajn dny ♥ Mia

Mia právě prožila 32. týden těhotenství. Vy také? Chcete vědět, co se v tomto týdnu děje s vaším tělem?