Čas loučení

Onu slavnou laktační krizi jsme snad překonaly a vypadá to, že Ema začíná chápat den a noc. Do teď to chudinka měla pomotané a každý týden to měla jinak. Takže musím zaklepat, posledních pár nocí jsem se i docela konečně vyspala. Poslední dvě dokonce spala i ve vlastní postýlce, kterou jsme přirazili k posteli. Klepu klepu, snad nastanou lepší časy.

Společně jsme zvládly překonat i zánět v prsu, který jsme rozehnaly hnedka v raném stádiu a já nemusela zase trpět, ty moje prsa jsou totiž snad zakletá. Ale o tom pěkně po pořádku. Jak jsem se v minulém článku zmínila, je ze mě další nosící mamina. Minulý týden nám došlo ergonomické nosítko a tento týden konečně i šátek. A tak jsme toho o víkendu využili a malou jsme vzali na hokejový zápas. Ne opravdový, místní banda se domluvila na zápase s vedlejší vesnicí a zaplatili si stadion, aby to mělo trošku úroveň. Vlastně to nakonec úroveň ani nemělo, ale to se chlapům říkat nesmí :-D.

A jelikož se účastnil i táta, tak jsme ho jely podpořit. Nabalila jsem Emičku, aby jí bylo teplíčko, jelikož ještě nemám nosící oblečení. A tak jsme improvizovaly, svojí bundou jsem ji pouze přikrývala, aby na ni nefoukalo, pořádně jsem ji oblékla a pro jistotu, když jsme seděly na stadionu, přes ni přetáhla ještě aspoň deku. Hodinku a půl jsme vydržely fandit, Ema krásně spinkala v nosítku, zahřívaly jsme se navzájem a dokonce ji ani nevadil randál místních fanoušků, kteří jeli „hokejisty“ podpořit. Byla spokojená a vyspinkaná.

Doma jsme se pěkně napapkaly a zalehly do postele, ještě ne každá do své. No a v tom to začalo. Třepala jsem se zimou, i když zima doma nebyla, potila jsem se jak blázen, až byla mokrá peřina, já i Ema. Nakonec jsem si naměřila horečky přes 38 a tak jsem se vydala do boje s brufenem. Prso červené, bolavé jak čert, pomalu jsem si na něho nemohla ani sáhnout. Kojení bylo utrpení, ale Ema mi krásně pomohla a po dvou kojeních, kdy mi pokaždé vytáhla mlíčko z prsu bolesti ustoupily. Propotily jsme se do rána ještě s horečkama, ale díky bohu nebylo potřeba jet pro antibiotika. Můžu si za to asi sama, prochladla jsem a můžu si za to nadávat, ale jsem ráda, že to přešlo tak rychle. Doporučuju všem maminám si dávat pozor na prsa, není to žádná sranda a nedovedu si představit, že by to mělo bolet dýl.

Doma už nosíme v šátku, malá je v něm spokojená, ale byl boj nějaký vybrat. Na internetu je spousta krásných druhů. Jenže jako začátečník jsem měla velký problém se vyznat v tom, co by bylo vyhovující, co by nám sedlo, nevěděla jsem, jaké složení a jakou velikost. Naštěstí existuje internet, hodné nosící maminky a skupiny, ve kterých si tyto maminky radí a tak jsem toho využila. Ceny šátků jsou sice zarážející, ale myslím, že to za to stojí. Já jsem si pořídila šátek z druhé ruky a nakonec zvítězila cena nad krásou, protože jsem nevěděla, jak bude malá reagovat. Do budoucna třeba pořídíme nějakého krasavce, pár už jich mám i v hledáčku.

Touto cestou bych se tedy chtěla rozloučit se všema maminkama, které mi tady pomáhaly, radily a podporovaly mě v mém prvním těhotenství. Všem maminkám přeji, aby jejich děti byly hodné a krásně rostly a dělaly jim jenom samou radost. Těm nastávajícím maminkám přeji, aby jejich porod byl rychlý a bezproblémový, jako ten náš. A ať už je porod dlouhý, bolestivý, vyvolávaný a nebo končí císařským řezem, to co nastane potom, opravdu stojí za tu námahu a bolest.

Také bych chtěla poděkovat týmu Babywebu za možnost se vypsat ze svých pocitů a zážitků, za získání krásných fotek od Fotopromě a také za krásné dárky, kterými nás obdarovali. My jdeme zrovna krmit a užívat si společné chvilky, protože Ema začíná pomaličku ale jistě vnímat okolí. Mějte se všichni krásně.