Budovatelská

Foto z ateliéru rodinné fotografie Fotopromě.cz

Na úvod se vrátím ještě k jednomu moc milému zážitku z prvního zářijového víkendu. Byli jsme totiž na Dobývání Malešova, historické akci, která se pravidelně koná už 12 let na středověké tvrzi Malešov u Kutné Hory. Majitel tvrze je „středověký“ nadšenec, který tvrz koupil a opravuje ji a postupně jí vrací podobu, kterou měla ve středověku, včetně vybavení interiéru (i technologický postup zachovává jako ve středověku), bylinek, které se pěstují na záhonech, a jídel, která jsou připravována v černé kuchyni tvrze.

Protože se moje sestra a švagr s majitelem dobře znají, věnovali se poměrně intenzivně historickému šermu a stále jezdí na historické akce a bitvy, patřili i letos k účastníkům programu. Společně s oběma svými dcerami (téměř 6 let a 2,5 roku), třemi ovcemi, dvěma slepicemi a dvěma králíky. 😀

No a protože jsem byla náramně zvědavá, jak se tvrz změnila za posledních 5 let, co jsem tam nebyla, a taky že už by program mohl být zajímavý i pro Honzíka, vyrazili jsme se podívat na bitvu, v níž švagr opět sehrál velmi důležitou roli největšího záporáka (jak jen to dělá, že vždycky vyfasuje největšího padoucha? 😀 ), užili jsme si s Honzíkem spoustu zajímavých úkolů na dětské stezce po tvrzi a kolem tvrze, kde jsme plnili nejrůznější úkoly, a na závěr Honzík dostal svůj první žold a byl přijat mezi žoldnéře. Bylo to opravdu moc hezké odpoledne, zpestřené navíc tím, že tam Honzík potkal své sestřenice v dobových šatech a zvířátka, která zná od babičky a od tety.

Začátkem září se taky povedlo dokončit všechny zásadní práce v bytě, takže už máme všude dveře (sláva, není nad to, když se můžete na WC zavřít 😀 ); skříně a podlahové lišty jsou také na svém místě. Zbývají už jen v podstatě kosmetické drobnosti, jako sem tam nějaká polička, obrázky na stěnách a pár doplňků do koupelny. A co je nejdůležitější: dětské pokojíčky jsou hotové! Ten větší, „na spinkání“ jak říká Honzík, je laděn do modra a „do letadlova“. Na radiátor jsme nechali na míru vyrobit kryt s obrázkem historického dvouplošníku, stropní svítidlo je světle modré a visí z něj šest malých dřevěných letadýlek. Na okna jsem ušila závěsy ze světle modré látky s potiskem s letadýlky. Postel, noční stoleček, skříně a komody mají všechny stejný dekorační prvek, světle modrou lištu, která dotváří jemný detail a hezky sjednocuje veškerý nábytek v pokoji. A jak se ukázalo, všechny ty světle modré k sobě krásně ladí, líp nám to ani nemohlo vyjít.

Manželovi se pokojík líbí tolik, že se přiznal, že by chtěl být malý a mít ten pokoj pro sebe. Úplně mě to dojalo (to jsou ty hormony). A Honzík je z pokojíčku nadšený! Napřed nám pomáhal montovat skříně a postel – zatloukal dřevěné fixační kolíčky a imbusem utahoval šroubky, a pak si nadšeně lehl do velké postýlky a prohlásil, že tam bude spinkat. Zůstalo zatím ovšem jen u této deklarace, odpolední spánek poslední dny buď bojkotuje úplně nebo spí v kočárku na lodžii. A v noci spí samozřejmě stále s námi v ložnici uprostřed naší velké postele. Naučit ho do vlastní dětské postýlky, kterou má vedle tatínka, bude asi ještě docela náročný úkol. Ale věřím, že se to nakonec podaří, stejně jako odpolední spinkání přesunout z kočárku a lodžie do velké postýlky v novém pokojíčku.

Druhý pokojíček, kterému říkáme hernička, je už v podstatě taky hotový. Použili jsme starší nábytek, co se nám tak sešel: dvě malé knihovny ještě z dob mých studií na VŠ (na dětské knížky, potřeby na kreslení a další drobnosti) stojí u jedné stěny, a jednoduché police z IKEA s otevřenými přihrádkami u té protější. V těch jsou boxy, proutěné košíčky a krabice s hračkami. Kromě toho ještě doděláme koutek na „čtení“, kam si budeme moct s Honzíkem zalézt s knížkou, a místečko s matrací a zrcadly, kde se bude noci vyřádit především Filípek, až se začne otáčet na bříško a poznávat svět z této perspektivy.

Inspiraci pro poslední dva prvky (čtecí koutek a matrace + zrcadla) jsem si vzala z našich Montessori pracoven. Herna je laděná víc akčně, na závěsech jsou divoká zvířátka z Afriky, ze stropu svítí zelená žába a jedna stěna je vymalovaná barevně. A málem bych zapomněla na tabuli! Kryt na radiátoru je opatřen tabulovou deskou, takže se na něj dá kreslit křídami. I když je pokojíček dost malý, myslím, že se nám docela povedl. Honzík si tedy zatím většinu hraček nosí do obýváku na konferenční stůl ke gauči a zřejmě to tak ještě nějakou dobu bude, ale podstatné je, že už je hračky kam uklidit a že se Honzík učí, kde mají své místo. A dost možná, že s příchodem malého bratříčka si bude chtít občas jít hrát do klidu herničky, uvidíme.

Ještě poslední důležitá věc z poslední doby: konečně jsem začala chystat výbavičku pro Filípka. Postupně peru oblečky po Honzíkovi a rovnám je do Filípkových skříněk ve „spinkacím“ pokojíčku. Velikosti 56 a 62 mám už kompletní, velikost 68 je zatím v procesu. A tento týden se konečně chystám na tašku do porodnice! Její obsah už mám vlastně nachystaný, jen není ještě vše sbaleno do tašky. Příště se s vámi podělím o to, co se mi u prvního porodu osvědčilo v porodnici a co z doporučených věcí naopak považuji za zbytečné. Mezitím mi můžete napsat do diskuze, co se osvědčilo vám. Ráda se inspiruji. 😉

Mějte krásný týden!
Jarka

Jarka právě prožila 37. týden těhotenství. Chcete vědět, co se v tomto týdnu děje s vaším tělem?