Budoucí velký brácha

 Foto z ateliéru rodinnné fotografie Fotopromě.cz

Před dvěma lety jsem byla těhotná s Tobym. V tuto dobu trvalo mé těhotenství 3 měsíce a bylo na čase oznamovat světu, že čekáme miminko. Nemohla jsem po ránu nic sníst, najednou jsem měla strašnou chuť na plísňové sýry a k vínu jsem si vždy jen přivoněla. A počítala jsem dny, kdy se přehoupnu přes další týden těhotenství a budu za onou kritickou hranicí tří měsíců….

Jsme o dva roky dále, já nemůžu po ránu jíst a utloukla bych se po plísňových sýrech…. Dny a týdny nepočítám, ty neskutečně letí… asi je to tím, že toto těhotenství už není čekáním na to, až budu máma. Já už máma přeci jsem. A Toby mě dokonale zaměstnává.

Před naším odjezdem do Dánska jsme byli objednaní na prohlídku na gynekologii… z jednoho prostého důvodu – můj těhotenský test byl pozitivní. Seděli jsme všichni tři v čekárně, více než hodinu. Tobíska už to nebavilo, byl čas jít spát a místo toho jsme ho nutili někde posedávat. Paní doktorka nás uvítala a hned nám gratulovala k dalšímu těhotenství. Z osobních důvodů má gynekoložka během Tobyho narození a pár měsíců poté neordinovala, tudíž jsem v jejím počítači byla stále vedena jako těhotná… s Tobym. Zapsala si tedy datum narození Tobyho, „odtěhotnila mě“ a do minuty byl můj status opět „těhotná“ – baby číslo 2.

Rozhodli jsme se, že Toby sdělí svým belgickým prarodičům sám, že bude mít sourozence. Koupili jsme mu tričko s nápisem: „Brzy budu zlobit dvakrát tolik, jako velký brácha si to můžu dovolit.“ V tomto tričku jsme šli s Michelovýma rodičema do restaurace…. Nápisu si nevšimli, museli jsme je trochu popostrčit a říct jim, že jim Toby chce něco sdělit…. Babička pochopila hned a ptala se, kdy máme datum atd. Děda se jen nechápavě díval kolem sebe… asi po pěti minutách se přiznal, že neví, o čem mluvíme… Opět jsme mu řekli, ať si pozorně přečte nápis na Tobyho tričku. Znova četl… a na jeho tváři bylo vidět, že nechápe zhola nic. Podíval se tázavě na nás a řekl: „No a…. ?“

Nezbývalo, než vysvětlit „po lopatě“, že Toby bude velký brácha. Brzy mu přibude sestřička nebo bratříček…. Opět vteřiny s nechápavým výrazem na tváři až najednou “ Jóóó tááák!!!“ Pochopil. Trvalo to, ale chápe… bude dvojnásobný děda. Ale naprosto mě odrovnala první reakce Michelovo mamky, když řekla, že Tobyho devadesátiletá prababička říkala, že určitě nebudeme mít druhé dítě, protože čekáme TAK DLOUHO.

Ale protože již nejsem součástí Klubu těhulek, ale píši pro Batole LIVE!, měla bych tento článek věnovat povídání o Tobískovi. Vlastně bych se s vámi ráda podělila o „spaní“… říkám si, jestli to řešit, nebo jestli se to nějak samo upraví. Ale teď – když víme, že brzy nás bude o jednoho víc, je tato otázka možná o to aktuálnější.

Večer chodíme Tobíska uspávat. Neusne sám, ale když je se mnou nebo Michelem, usíná rychle. Je ve své posteli, ve svém pokoji. Náš a Tobyho pokoj spolu sousedí a máme otevřené dveře, opravdu slyším i to, že Toby dýchá. Ale pravidelně, většinou kolem půlnoci, se Toby budí. Občas stačí podat dudlík, dát trošičku napít…ale ve většině případů končí Toby mezi mámou a tátou ve velké posteli…. Nestává se moc často, že by ve své posteli vydržel spát až do rána. A přitom, když jsme ho kolem roka „odsunuli“ do jeho pokoje, nebyl žádný problém. Problematické začali být až poslední dva měsíce… Na chvíli jsem přemístila postýlku opět do naší ložnice a Toby opravdu první noc spal bez buzení a pláče, ale druhou noc se již vše opakovalo.

Je možné, že důvodem nočního buzení jsou zoubky. Tobymu už nějakou dobu roste osm zubů najednou. Stoličky a špičáky. Anebo prostě potřebuje cítit naší blízkost? Jaké máte zkušenosti vy? Kdy vaše děti spaly celou noc ve vlastním pokoji? Většinou si s maminkami stále dopisuji na diskuzi pro Mimi LIVE! Toby, tak ráda uvítám i vaše názory.

Příště opět na napsanou – Gábina, Toby a baby číslo 2