A budou Vánoce

Foto z ateliéru Fotopromě.cz

Začátek týdne byl náročný. Ne co se zátěže týče, spíš kvůli škole. Učila jsem se už týden předtím, ale věděla jsem, že jde do tuhého a tak jsem si řekla, prostě musíš! Tři dny v kuse jsem ležela v bankovnictví a pojišťovnictví, ráno po snídani jsem začala a večer před večeří jsem končila. Přes den se mnou nebylo možné komunikovat. Připadala jsem si večer pak vždycky jako blázen. Dokonce i Honza se mi jeden večer smál, že už mi z toho hrabe. Ale myslím si, že jsem se netrápila učením zbytečně.

Ve čtvrtek mě totiž čekal onen záludný test, který mi vlastně nakonec nepřišel vůbec tak těžký, jak jsem se obávala. Opravdu jsem se mohla teď tlouct do hlavy, proč jsem to minulý rok nezvládla (nebo jsem se na to spíš vykašlala). Nakonec z toho vyšlo krásné A a já to můžu oslavit. Za odměnu jsem se pak naložila do teplé vany, plné pěny, se svíčkama a užívala si pohodu. Musím říct, že to bylo příjemné uvolnění po tom stresujícím se období. Užívala jsem si to ale do doby, než jsem vylezla z vany. Ne že bych si tím přivolala předčasný porod, jak mě bylo upozorňováno, ale zděsila jsem se při pohledu na své tělo.

Svůj pravidelný rituál, kdy mažu pupík večer, abych na ulepené bříško nemusela natahovat oblečení, jsem prováděla pečlivě u zrcadla. Musím se na sebe u toho dívat abych nezapomněla na žádnou část a všechno bylo řádně namazané (jelikož už si nevidím všady). A tak si to mažu a mažu, vykládám si s mrňouskem a najednou šok. Jsou tam! I přes veškerou snahu a mou péči, dobře možná ne zas tak přehnanou péči (měla jsem mazat asi i ráno), prostě ze dne na den, z ničeho nic. Na mých bocích, mých tukových polštářcích, milion načervenalých a nafialovělých prasklinek. Prostě v 36. týdnu mého pohodového těhotenství se mé tělo rozhodlo, že si jen tak popraská. Vůbec jsem netušila, že to může vypadat tak hrozně. Natáhla jsem na sebe župan a naštvaně odkráčela od zrcadla. Odteď už nemám ráda své boky! 😀

A tak jsem se rozhodla svůj hněv vybít na předvánočním úklidu. Nicméně s břichem obrovských rozměrů to moc rychle nejde a tak se šourám po domě, uklízím pomalu, s přestávkama, lenochodím tempem. Ale i tak se nám to doma už svítí, leskne a blyští, voní cukroví a svíčky a ladíme vánoční atmošku písničkama. Dokončovat budu až těsně před Vánocemi, kdy ve finiši nazdobíme stromeček a zabalíme dárky.

Těšíme se na tu pohodu, kdy třeba do oběda nevylezeme z postele, budeme se válet s čajem u pohádek a pojídat něco dobrého. Zatím to vypadá, že tuto pohodu prožijeme sami dva ještě s pupíkem, za rok už to budou uplně jiné Vánoce.

Vám všem čtenářkám a celým vašim rodinám přeji, abyste prožili (a hlavně přežili) vánoční svátky ve zdraví, v pohodě a klidu a hlavně v kruhu svých milovaných. Bože, jak já závidím těm, kdo mají doma krb, uplně bych se u něho teď vyvalila! Šťastné a veselé!

P.S. Minulý týden proběhlo naše první KTG. Bylo nádherné slyšet, jak se ve mně ozývá nový život. Hlavně, když se mrňous začal ošívat a kopat, to pak byly rány. Důležité je, že je všechno v pořádku a teď nás čekají pravidelné kontroly už v týdenním intervalu.

Vendy je v 37. týdnu těhotenství. Chcete vědět, co se děje s jejím tělem?