Breaking Pregnant News!
MIA JE TĚHOTNÁ! 30. týden utekl jako voda a mě teď čeká velký ultrazvuk, kde se dozvíme, jak nám ta naše princezna vyrostla a kolik váží, jestli se vše dobře vyvíjí, kde je uložená placenta a kolik mám plodové vody. Taky se bude odebírat krev, zda jsou všechny hodnoty v pořádku. Zatím se stále neotočila hlavičkou dolů, ale má ještě čas. Každý večer jsem schopná nahmatat hlavičku a zadeček, je to zázrak, je taková maličká. 🙂
Renovace našeho bydlení je už skoro u konce, postýlka pro malou dostala nový kabátek, přebalovací stůl už taky našel své místo.
Pomalu se nám to tady plní věcmi potřebnými pro miminko. Taky už se poohlížím po nezbytně nutných potřebách pro sebe do porodnice a pak na následnou péči po porodu. Vše v klidu, s předstihem, bez stresu.
Sbírám informace od zkušenějších maminek, sleduji akce na levné plínky, případně kosmetiku. Pomalu už i začínám prát. Zatím jen vybavení do postýlky, plínky, zavinovačky, deky.
V těch horkých dnech a s pokročilejším těhotenstvím, je pro mě všechno poměrně dost náročné. Za dva týdny jdeme s Davidem na víkendový předporodní kurz a už se těšíme. V pátek se sejdeme jen maminky a v sobotu se k nám přidají tatínci. Kurz je zaměřený jak na období těhotenství, teda spíš už toho pokročilejšího – co pro sebe můžu udělat ještě před porodem. Dále pak na samotný porod, jeho fáze, dýchání, porodní plán, jak může pomoci partner, úlevové polohy, péče o miminko, kojení atd. No, bude to asi hodně informací – ráda se pak s vámi podělím, jak vše probíhalo. Předporodní kurz vnímám jako prvorodička hodně pozitivně, chci být alespoň minimálně teoreticky připravená, uklidní mě to.
S těhotenstvím hodně prořídl i okruh kamarádů, jak se nemůže „ejchuchat“, tak jako bychom přestali úplně společensky fungovat. Rádi si někam zajdeme, sice nezvládnu tanečky až do rána, ale pořád se ráda pobavím. I bez alkoholu. Ale je to asi nějaký trend, nevím. Těhotná = nemohoucí.
Co u mě docela naplno propuklo je těhotenská demence. Pletu si slova nebo je vůbec nenacházím, jsem zapomnětlivá, plně zautomatizované procesy a zvyklosti, které jsou na denním pořádku, najednou nejdou, protože prostě nevím, jak na ně. Co mě vylekalo nejvíc, bylo asi to, že si nedokážu zapnout podprsenku. Prostě jako bych zapomněla PIN kód, který používám denně řadu let. Stála jsem vyvalená jak jojo před skříní, podprsenku na sobě namotanou a snažila jsem si vzpomenut, jak to vlastně zapnout. Fakt mi z toho nebylo moc dobře, Davida to možná pobavilo, ale takový temno jsem teda ještě nikdy neměla. 😀
Těhotenství zdar, demencím zvláště! Mějte fajn dny.
Mia ♥
-352x198.jpg)
