Blázínek?! Ano, ale šťastný blázínek!

V pondělí mě čekaly pochůzky po doktorech. Nejdříve jsem se zastavila u sestřičky na gynekologii pro výsledky krevních testů, které mi paní doktorka nabírala při kontrole, byly v pořádku. Poté jsem se zastavila u obvodního lékaře pro výsledky kontrolních stěrů z angíny. Zaťukáním na dveře jsem rozpoutala v čekárně doslova peklo. Sestra si mě pozvala do chodbičky před ordinací a za dveřmi nešla přeslechnout debata důchodkyň. Co si to vůbec dovoluji takhle předbíhat? Bůhví jestli jsem vůbec doopravdy těhotná? Těhotné se chovají doslova jako zvířata! Shodly se, že mají mnohem těžší práci a taky bych si mohla počkat, že oni tam čekají dost dlouho! Bohužel jsem nemohla reagovat, pan doktor mě vyzval do ordinace. Každopádně to docela zamrzelo, hormony se mnou teď dost cloumají. Výsledky dopadly také dobře.

Ve středu jsem šla vyzvednout dva balíčky, ale byl tam jen jeden. Druhý den jsem zjistila, že balíček je už 10 dní na Depu a nikdo neví proč. Už jsem byla docela rozčilená, protože jsem ve schránce neměla ani oznámení o zásilce. Další den mi byl balíček konečně doručený i s omluvou. Večer jsme s manželem dražili můj vysněný kočárek, ale v poslední chvilce nás někdo přehodil s nabídkou a nevyhráli jsme to. Nevadí, bude určitě spousta jiných.

Ve čtvrtek byl nejdůležitější den z celého týdne. Absolvovali jsme screening na vývojové vady. V místnosti bylo pološero a přivítal nás pan doktor. Vyzval mě, abych si lehla a manžel se posadil na připravené místo. Miminko zrovna spalo, tak mohl pan doktor změřit pohodlně šíjové projasnění, zjistit přítomnost nosní kůstky, zda srdíčko funguje tak, jak má, a pupečník proudí dostatek krve. Po ultrazvuku zhodnotil výsledky krevních testů a ultrazvukového vyšetření a miminko je naprosto zdravé a riziko Downova syndromu je 1:34200. Oba dva jsme byli šťastní!

Napište Lucce do diskuse KLUBU TĚHULEK a popovídejte si i s dalšími těhulkami!

V pátek jsem měla pozvanou kamarádku na kávu, tak jsme probraly vše důležité a pak zavzpomínaly na naši svatbu před 2 lety a co se za tu dobu všechno změnilo. Hodně mi chybí každodenní kontakt s lidmi, byla jsem na ně dost zvyklá a teď jsem v takové menší izolaci. Tak jsem ráda za každou příjemnou návštěvu a informace zvenčí. Kamarádky jsou nadšené, že jsem doma, protože jsem byla dost pracovně vytížená a nic jsem nestíhala. Radovala jsem se, že mi přestaly celodenní nevolnosti a únava a já začala konečně fungovat a začalo mě všechno bavit! Jako bych to zakřikla, večer se mi udělalo tak zle, že jsem strávila večer v objetí mísy.

Víkend byl zážitkový! V sobotu přesně v 8:00 zasedl můj šikovný muž k počítači a zaregistroval nás do porodnice Podolí. Registrace proběhla úspěšně a já jásala a skákala radostí! Potom jsme jeli zapálit svíčky na hrobečky. Po cestě domů přišel email, zda nemáme zájem o kočárek ze středeční dražby, že kupující nejeví zájem a my jsme druzí v pořadí. Večer už jsem byla hrdá majitelka vysněného kočárku! Druhý den nás čekala snídaně na Žižkovské věži, jedním slovem nádhera! Romantika a krásný výhled.

Večer mi kamarádka přivezla spoustu věcí pro miminko, proto si ostatní myslí, že jsem se zbláznila. Důvod mého bláznovství je, že se poslední měsíce nechci zbláznit z výdajů potřeb a věcí pro miminko a chceme pořizovat věci postupně.

Tak se budeme těšit zase za týden! Ahoj Lucka a Bublinka

Fotografie pocházejí z ateliéru rodinné fotografie Fotopromě.cz

Lucie právě prožila 16. týden těhotenství. Chcete vědět, co se v tomto týdnu děje s vaším tělem?